Článek
Vždycky jsem si myslel, že zvládnu cokoli, ale poslední dobou mě život testuje způsoby, na které jsem nebyl připraven. Starám se o svou sedmnáctiletou dceru a tříletého syna. Jeho matka se prostě jednoho dne rozhodla, že už dál nemůže, sbalila si věci, položila mi tehdy tříměsíční miminko do náruče a beze slova zmizela z našich životů. Od toho dne jsem pro své děti jediným rodičem, jediným pevným bodem v jejich světě.
Jako miminko byl můj syn naprosto rozkošný. Klidný, usměvavý, radost pohledět. Teď je mu ale téměř čtyři a na svůj věk je neobvykle velký a silný. Lékař mi sice potvrdil, že je to naprosto normální, že je prostě jen… velký. Jenže s jeho velikostí a silou přišla i energie, kterou často nedokáže ovládat, a z našeho domova se stalo bojiště. Je to absolutní teror.
Nejvíce to odnáší jeho starší sestra. Neustále ji napadá, bije a dokonce ji i kouše. Snažím se mu vysvětlit, že to se nedělá, že sestřičce ubližuje, ale je to jako mluvit do dubu. Její trpělivost je nekonečná, ale vidím na ní, jak je z toho unavená a smutná. Je to chytrá a citlivá dívka, která by se měla připravovat na maturitu, a ne řešit neustálé útoky malého bratra.
Jeho záchvaty vzteku jsou legendární. Pokud nedostane svou oblíbenou svačinku, následuje scéna plná křiku a pláče. U večeře dokáže vyvolat hádku naprosto bezdůvodně, jen proto, že se nudí. Jeho destruktivní chování už nás stálo nemalé peníze a spoustu nervů.
Jednou večer, když jsem byl obzvlášť unavený, se mu podařilo shodit naši novou televizi. Prostě se proti ní rozběhl a narazil do ní. Obrazovka praskla a bylo po ní. Jindy zase počůral mé oblíbené křeslo na čtení, místo kde jsem měl svou jedinou chvilku klidu. Musel jsem ho vyhodit. O koupelně ani nemluvím, tu zdemoloval už několikrát.
Šikana mé dcery dosáhla takové míry, že se teď bojí spát ve svém vlastním pokoji. Každou noc přichází ke mně a chce spát v mé posteli, schoulená v mém náručí, jako když byla malá. Jen tam se prý cítí bezpečně. Láme mi to srdce, když vidím, jak se moje skoro dospělá dcera bojí svého malého bratra.
A noci? Noci jsou peklo. Odmítá spát, a když už konečně usne, za hodinu je zase vzhůru a běhá po bytě. Po opakovaných pokusech ho znovu uspat to často vzdám. Stojí mě to spánek, energii a trpělivost. A přiznám se, i když vím, že je to hrozné, někdy ho za to, jak je otravný, prostě nenávidím. Vím, že je malý a nemůže si pomoct, ale bože, ten pocit bezmoci je k zbláznění.
Aby toho nebylo málo, moje nejstarší dcera se momentálně potýká s nějakými zdravotními problémy a jeho neustálá šikana jí na klidu rozhodně nepřidává. A co je nejhorší, já si nemohu dovolit chůvu nebo školku, takže když jsem v práci, nechávám dceru, aby ho hlídala. Vím, že to není ideální, ale nemám na výběr.
Jsem v koncích. Miluji své děti nade vše, ale cítím, že selhávám. Nevím, jak zvládnout svého syna a zároveň ochránit svou dceru.
Možná si myslíte, že jsem ten nejhorší otec na světě. Že jsem selhal.
Ale je tu jedna věc, kterou jsem vám ještě neřekl.
Ta šokující pravda, která celé mé vyprávění staví do úplně jiného světla.
Víte, moje sedmnáctiletá dcera i můj tříletý syn…
Jsou oba kočky.
