Článek
Ráno nám kurýr doručil nové, volně stojící zrcadlo do ložnice. Měl jsem radost. Než jsem odešel na schůzku s klientem, kde musím mít vypnutý telefon, poslal jsem své ženě Kláře zprávu: „Miláčku, přišlo to nové zrcadlo! Zkusím ho složit, ale možná budu potřebovat večer pomoct.“
Pustil jsem se do toho. Ale jak už to tak bývá s nábytkem z krabice, byl to boj. Návod byl nesrozumitelný, šroubky neseděly, nic nedrželo pohromadě. Po půl hodině marného snažení jsem to vzdal.
Frustrovaně jsem popadl mobil a napsal Kláře druhou zprávu: „Tohle prostě nefunguje, v tuhle chvíli si myslím, že to musím prostě vzdát.“
Pak jsem mobil vypnul a vyrazil na schůzku. Vůbec nic jsem netušil.
Když jsem si po pár hodinách telefon znovu zapnul, čekal mě šok. Skoro třicet zmeškaných hovorů a zoufalých zpráv od Kláry. Většina z nich byla variací na téma „Jak jsi mi to mohl udělat?“ a „Proč?“.
Vůbec jsem nechápal, o čem mluví. Snažil jsem se jí volat zpátky, ale nezvedala to. Začínala mě popadat panika.
Řítil jsem se domů s nejhoršími scénáři v hlavě. Našel jsem ji v ložnici. Obklopenou otevřenými kufry, do kterých házela své oblečení. Třásla se a po tvářích jí tekly slzy.
Přiznám se, rozbrečel jsem se taky. Prosil jsem ji, ať mi řekne, co se děje, co jsem provedl.
Beze slova mi vrazila do ruky svůj telefon. Na displeji svítila jediná zpráva. Ode mě.
„Tohle prostě nefunguje, v tuhle chvíli si myslím, že to musím prostě vzdát.“
A mně to v tu vteřinu docvaklo. Ta první zpráva. Ta zpráva o zrcadle. Z nějakého důvodu jí nikdy nepřišla.
Dostala jen tu druhou. Vzkaz bez jakéhokoliv kontextu. Od manžela, co si vypnul telefon. A Klára, která je těhotná, má úzkosti a kvůli miminku musela vysadit léky, si to samozřejmě vyložila tím nejhorším možným způsobem.
Myslela si, že se s ní chci rozvést. Že vzdávám naše manželství.
Rychle jsem jí všechno vysvětlil. O tom hloupém zrcadle, o mé frustraci. O té nedoručené zprávě.
Bouře se pomalu uklidnila, ale slzy ještě tekly. Zjistil jsem, že v té panice stihla zavolat i rozvodovému právníkovi.
Teď už je všechno v pořádku. Sedíme vedle sebe na gauči a Klára mi řekla, že zítra se tomu snad už budeme smát.
A to zrcadlo? Pořád leží v kusech v rohu ložnice. Včera večer jsme na kutilství neměli ani jeden náladu.
Způsobila vám taky někdy technika nebo hloupé nedorozumění ve vztahu skoro katastrofu? Podělte se o své příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je potřeba se z toho společně vypsat!
