Hlavní obsah

Tři měsíce jsem předstíral. Řekl jsem jí pravdu, až když porodila

Zjistil, že dítě, na které se těšil, není jeho. Místo okamžité konfrontace se rozhodl pro chladnou pomstu a počkal na ten nejzranitelnější okamžik jejího života.

Článek

Zjistil jsem to, když byla asi v šestém měsíci. Přišel za mnou do práce chlap, představil se jako Bryan a zeptal se: „Jste přítel Sarah?“ Přikývl jsem. Řekl, že ho mrzí, že s ní spal, a přísahal, že nevěděl, že někoho má. Tomu nevěřím.

Pak vytáhl telefon a ukázal mi jejich zprávy. Spali spolu, nebo jak oni tomu říkali, „scházeli se“, nejmíň rok. Pak otěhotněla a dohodli se, že budou prostě předstírat, že je dítě moje. Ona by tím nepřišla o svůj dokonalý život a on by se vyhnul zodpovědnosti. Věděl jsem, že je to divné. Dlouho jsme se snažili o miminko a nedařilo se, a pak najednou otěhotněla tak snadno. Bryan mi vysvětlil, že o tom přemýšlel a že se z něj nedávno stal křesťan. Prý nemohl dál žít s vědomím, že já žiju ve lži a jeho dítě nezná svého skutečného otce.

Dobře. Řekl jsem mu, ať zatím mlčí, že se mu ozvu. Měl jsem spoustu času na přemýšlení. A nakonec jsem se rozhodl. Počkám, až porodí. Abych ji zranil v ten nejzranitelnější okamžik.

Zkrátím to. Začala rodit, dítě se narodilo a odvezli ho na chvíli do inkubátoru na pozorování. To, co měl být nejkrásnější okamžik mého života, kdy držím své dítě, se proměnilo v noční můru. Vědomí, že není moje, mě ničilo. Jakmile ji zašili a uložili na pokoj, začal jsem si balit věci. Zeptala se mě, kam jdu. Tak jsem jí to prostě řekl.

„Vím, že to dítě není moje. Můžeš hrát překvapenou, jak chceš, ale já to vím. Zavolej si Bryana, jsem si jistý, že ti rodný list rád podepíše.“ A odešel jsem. Od té doby mi nepřetržitě volá a píše. Dokonce mi párkrát volala i její sestra.

Bylo těžké ty poslední měsíce předstírat, ale myslím, že jsem spokojený. I když se cítím strašně, se zlomeným srdcem. V kapse jsem měl prstýnek. Plánoval jsem ji v den, kdy se „naše“ dítě narodí, požádat o ruku. Chtěl jsem z ní udělat tu nejšťastnější ženu na světě. No nic.

A pro ty, co mi píšou, že jsem psychopat: je mi to jedno. Vy na tenhle příběh za den zapomenete, ale já s tím svinstvem budu muset žít do konce života. Nosil jsem ji na rukou a tohle je odplata. Teď se jdu zřídit pod obraz.

Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz