Článek
Je mi třicet, ale tohle celé začalo, když mi bylo tak sedmadvacet. Měl jsem zrovna takovou tu fázi, kdy jsem se strašně snažil být jedním z těch „dokonalých dospělých“. Znáte to – lidi, co si chystají jídlo do krabiček na celý týden, pijou zásadně perlivou vodu s citronem, mají byt plný rostlin, které jim neumírají pomalou smrtí v koutě, a vůbec tak nějak mají ten život pod kontrolou.
Tak jsem si jednoho krásného dne v supermarketu koupil celé balení nějaké té fancy ochucené perlivé vody v designových plechovkách. Prostě to, co pili všichni ti cool, zdraví a úspěšní lidé na Instagramu. První doušek? Chutnalo to, jako by někdo zašeptal slovo „grep“ do kelímku s televizním šumem. Naprosto odporné. Jenže já už jsem to stihl vyfotit a dát na svůj Instagram s popiskem: „Nová závislost, hehe.“
A to byl začátek mého pádu. Mé malé, bublinkové osobní peklo.
Kamarádi mi od té doby začali nosit na návštěvu právě tuhle vodu, když přišli. Kolegové v práci ji začali kupovat do kancelářské lednice, „protože Martinovi přece tak chutná“. Moje přítelkyně Petra (teď už snoubenka) si myslela, jak je to roztomilé, že jsem takový „fanatik do perlivé vody“, a tak mi k Vánocům koupila SodaStream. Ano, ten zázračný přístroj na výrobu domácí perlivé hrůzy.
Teď jsem v tom až po uši. Stal se ze mě ten chlápek, co znalecky přikyvuje, když popíjí něco, co je v podstatě jen kořeněná lítost. Mám v lednici příchutě do SodaStreamu s názvy jako „Růžový grep“ (což je prý grep, ale chutná to spíš jako když olíznete baterku) nebo „Limoncello“ (to má být jakože citron, ale připomíná mi to spíš čisticí prostředek). A samozřejmě předstírám, že mezi nimi poznám rozdíl. Nepoznám. Všechno to chutná jako sycené zklamání.
Někdy si prostě chci dát normální pití. Otevřít si vychlazenou Kofolu nebo džus. Ale jakmile to udělám, hned se někdo zeptá: „Jé, Martine, dneska žádná vodička s bublinkama?“ A já se jen falešně zasměju, jakože: „Haha, člověk to musí občas prostřídat!“ Zatímco moje duše tiše křičí a touží po cukru.
No nic, jestli jste mladí a čtete tohle: nikdy nelžete o tom, co pijete. Tyhle věci vás budou strašit. Tohle byla moje malá zpověď o bublinkách. Díky za přečtení.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
