Článek
Mýtus č. 1: Trans lidé jsou módní vlna něco jako EMO
Tento mýtus je založen na představě, že trans lidé jsou jen lidé, kteří se rozhodnou změnit své pohlaví, protože je to aktuální trend. Ve skutečnosti je však transidentita stav, který je přítomen od narození. Trans lidé se neidentifikují s pohlavím, které jim bylo přiděleno úřady a zapsáno do rodného listu, a to nezávisle nezávisle na kulturních trendech nebo sociálním tlaku.
Počet trans lidí obecně mezi mladými již nestoupá, spíš klesá. Celkový počet trans lidí je stejný, jen se k transidentitě lidé hlásí v mladším věku. Naopak se prokázalo, že větší mediální pozornost věnovaná trans lidem, přístup ke zdravotní péči a informacím, a také zmenšení společenského stigmatu vedlo k většímu odhodlání se hlásit k trans identitě navzdory větším útokům ze strany fašistických hnutí.
Mýtus č. 2: Trans lidé litují své tranzice
Tento mýtus je založen na představě, že tranzice je těžký a náročný proces, který může mít negativní důsledky. Ve skutečnosti však většina trans lidí, kteří prošli tranzicí, je s výsledkem spokojena. Studie ukázaly, že tranzice výrazně zlepšila kvalitu života trans lidí a snížila riziko, že spáchají sebevraždu.
Míra spokojenost trans lidí po tranzici (i těch, kteří dál čelí transfobii) je až 78 %, oproti 8 % lidí, kteří se během života rozhodnou pro retranzici - z toho 62 % činí retranzici pouze dočasně - nejčastěji z důvodu šikany nebo jiného tlaku okolí.
Jen 0,47 % osob uvádí, že tranzice lituje, ale jen menšina z nich se i tak rozhodne pro retranzici. Přesto média zaujme jeden případ z tisíce, kdy je tranzici věnována negativní pozornost. Tyto kauzy jsou pak účelově zneužívány k vyvolávání paniky.
Odborné organizace naopak jednoznačně tvrdí, že genderově afirmativní péče je zásadní pro prospěch dětí a dospívajících, naopak její upření vede k ohrožení života a zdraví.
Mýtus č. 3: Trans sportovci mají nespravedlivou výhodu oproti cis sportovcům.
Tento mýtus je založen na představě, že trans sportovci mají fyzické výhody, které jim dávají nesprávnou výhodu v soutěžích. Ve skutečnosti však studie ukázaly, že fyzické rozdíly mezi trans a cis sportovci jsou malé a neznamenají významnou výhodu. Navíc existují řada opatření, která lze přijmout, aby se zajistilo, že trans sportovci jsou v soutěžích spravedlivě zastoupeni.
Přinejmenším po roce bez testosteronu (počet červených krvinek klesne již po čtyřech měsících) jsou fyziologické údaje trans žen srovnatelné s variabilitou u cis žen, nicméně obecně platí, že žádný jednotlivý fyziologický ukazatel (ani hladina testosteronu) ve skutečnosti nekoreluje se sportovním výkonem.
Média bulvarizují případy, kdy trans atletky uspějí ve sportu, což je přičteno jejich údajné biologické výhodě, ačkoli jejich výkony jsou i tak srovnatelné s cis atletkami. O té většině, co neuspěje, nebo o neúspěších těch mediálně známých, média již nereferují, nebo to přičítají náhodě.
Ženský sport je ohrožen jinými důvody: podfinancováním, neparitním zastoupením žen v rozhodovacích pozicích, nebo sexuálním obtěžováním a útoky (ze strany cis mužů).
Doufám, že i vám ozřejmění těchto mýtů pomůže k lepšímu náhledu, pokud se s trans osobou potkáte. Prosím, nepodléhejte mediální panice a používejte svůj vlastní selský rozum a zachovejte respekt.
Zdroje
1) Lehce vyvrácené mýty o trans lidech: https://www.thepinknews.com/2023/03/31/trans-myths-debunked-science/
2) 10 nejčastějších mýtů: https://www.vox.com/identities/2016/5/13/17938088/transgender-people-rights-myths
3) Příručka pro rodiče - jak nestigmatizovat: https://www.strongfamilyalliance.org/parent-guides/parent-guide-trans/myths-that-stigmatize-transgender-people/
