Článek
V roce 2022 jsem dostala podmínku za prodej drog. Byla jsem mladá, hloupá a udělala jsem obrovskou chybu, na kterou nejsem pyšná. Teď je mi dvacet čtyři, jsem máma samoživitelka a snažím se být pro svého syna dobrým vzorem a pro společnost produktivním členem. Problém je, že mi k tomu nikdo nedá šanci.
Odpykala jsem si svůj trest, nemám žádné další prohřešky, ale ten jeden záznam v rejstříku mě ničí. Připadám si naprosto bezmocná a jako totální selhání. Co po mně vlastně chtějí? Mám se vrátit na ulici a prodávat drogy, abychom měli s malým z čeho žít? To bych nikdy neudělala, ale ten pocit zoufalství je k nevydržení. Jsem unavená.
Ten proces je vždycky stejný. Pošlu životopis, ozvou se mi, z mého hlasu v telefonu jsou nadšení. A pak přijde ta věta: „Jenom pro pořádek, slečno, budete nám muset doložit čistý výpis z rejstříku trestů.“ V tu chvíli se mi sevře žaludek. Vždycky jsem upřímná. Řeknu jim, že tam bohužel záznam mám, vysvětlím, o co šlo a že je to minulost. A v tu ránu je konec. Tón na druhé straně telefonu se změní, slyším jen „aha, dobře, tak my se vám kdyžtak ozveme“. Nikdy se neozvou.
Nemůžu o tom lhát. Vždyť to, co je ve tmě, stejně jednou vyleze na světlo. Ale k čemu je mi upřímnost, když mě automaticky odsoudí jako nějakého zločince, kterému se nedá věřit? Chci jen práci prodavačky, skladnice, cokoliv… Chci jen platit složenky a koupit synovi nové boty. Místo toho sedím doma, propadám se do deprese a cítím se jako člověk druhé kategorie.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
