Článek
Když mi bylo asi deset, ukradl jsem mámě z kabelky pětistovku s tím, že si za ni budu postupně kupovat, co budu chtít. Jenže hned ten den ve škole jsem u jednoho spolužáka uviděl plechovku chipů Pringles s příchutí kopru a octa, které dodnes naprosto miluju. A tak moje hloupé desetileté já neváhalo a dalo mu za tu jednu jedinou plechovku celých pět set korun. Vychutnal jsem si každý ten zatraceně dobrý lupínek.
Když jsem ale přišel druhý den do školy, ten samý kluk, co mi brambůrky prodal, mi uplakaný vracel pětistovku zpátky. Jeho máma na něj prý ječela, ať mi ty peníze okamžitě vrátí, a že si teď za trest nesmí koupit vůbec žádné sladkosti. Pár dní jsem tu bankovku nosil u sebe, dokud se máma nezačala doma vyptávat, jestli jsem někde neviděl pětistovku, že jí chybí v peněžence. Jakmile mi došlo, že bych dostal neuvěřitelný výprask, kdyby ji u mě našla, schoval jsem ji pod gauč. Asi o půl hodiny později jsem ji tam pak slavnostně „našel“.
Nikdy se to nedozvěděla, ale dodnes se směju při vzpomínce na to, že jsem si vlastně celé to balení Pringles pořídil úplně zadarmo.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
