Článek
S mým manželem Petrem jsme se seznámili na apríla v roce 2014. Když se toho roku v listopadu blížily jeho narozeniny, chtěla jsem ho překvapit a zeptala jsem se ho, jaký dort má úplně nejraději, že bych mu ho upekla. Odpověď byla rychlá a jasná: klasický piškotový dort s čokoládovou polevou.
Dala jsem si fakt záležet. Všechno poctivě, žádné prášky z pytlíku. Zdobila jsem ho, jak nejlépe jsem uměla. Byl nadšený, hrozně mu chutnal. Tehdy jsem mu slíbila, že přesně takový mu upeču každý rok k narozeninám. A svůj slib jsem dodržela. Má za sebou už deset piškotových dortů s čokoládou. Každý miloval.
A teď se vraťme v čase. Bylo 3. března 2015, moje první narozeniny, které jsme slavili spolu. Uvařil mi naprosto fantastickou večeři, a když jsme dojedli, s nesmírnou pýchou v očích přinesl dezert, který sám připravil. Hádáte správně. Piškotový dort s čokoládovou polevou.
Byl na něj tak pyšný. Strávil tím celé odpoledne a bylo to bezkonkurenčně to nejmilejší a nejsladší, co pro mě kdy kdo udělal. Snědla jsem první velký kus. Okamžitě mi nabídl druhý, tak jsem s úsměvem snědla i ten.
A teď přichází to moje tajemství, ta moje lež, kterou si hýčkám už deset let: já piškotový dort s čokoládovou polevou k smrti nesnáším.
Přesto mi jich Petr upekl už deset. Jeden každý rok. Stala se z toho naše narozeninová tradice a já se na ni každý rok vlastně takovým zvláštním, zvráceným způsobem těším.
Zrovna dnes, když píšu tyhle řádky, je opět 3. března. Když jsem mu pomáhala vybalit poslední nákup, viděla jsem to tam všechno ležet: hladkou mouku, cukr, vanilkový lusk, holandské kakao. Jen tak mimochodem jsem se ho zeptala, jestli se chystá něco péct. Jen se na mě od ucha k uchu rozzářil.
Já toho chlapa tak strašně miluju. Nikdy v životě mu neřeknu, jak to s tím dortem doopravdy mám. Je to naše věc. A kdo ví, třeba mu za těch dalších deset let ještě přijdu na chuť.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
