Článek
I když oficiální název zněl Československá lidová armáda, v žádném případě nebyla budována k obraně lidí, ale jen k obraně socialismu a sovětských zájmů. Vzhledem k všudypřítomnému šlendriánu a snaze to nějak ošidit, bylo velké štěstí, že k předpokládanému konfliktu armád Varšavské smlouvy a NATO nikdy nedošlo.
Strašné to bylo hlavně v 50. letech. Po krátkém nadechnutí během Pražského jara přišla normalizace a čistky postihly také armádu, kterou museli opustit všichni důstojníci, kteří nesouhlasili s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Bezchybný kádrový profil byl důležitější než vzdělání nebo inteligence.
Nuda, šikana a politické školení mužstva
Tradovalo se, že v armádě se „spěchá, aby se čekalo, a čeká, aby se spěchalo“. Denní rutina sestávala z mnoha nesmyslných rozkazů, třeba dlouhých hodin pochodování ve vedru na rozpáleném dvoře kasáren v uniformách z nekvalitních látek. Obvyklé bylo tolerování šikany provozované staršími vojáky, takzvanými „mazáky“, na nováčcích (tzv. „bažantech“). Paradoxně se z šikanovaných často stávali šikanéři a vše se neustále znovu a znovu opakovalo. Obvyklé bylo nejen násilí tolerované poddůstojníky, ale také okrádání šikanovaných o peníze, cigarety nebo balíčky s jídlem z domova. Mnozí vojáci vyprávěli o tom, jak byli nuceni čistit toalety kartáčkem na zuby.
Občasné vycházky a toužebně očekávané „opušťáky“ nebo dovolenky, tedy možnost odjet domů za rodinou na několik dní či týden, byly jediným vzrušením v rámci nekonečné nudy a buzerace. Samozřejmostí bylo i vtloukání politických frází o mírové roli Československé lidové armády a obraně socialistické vlasti. Ve filmech jako byli třeba Černí baroni to sice vypadá směšně, ale zkuste to poslouchat dva roky den za dnem. Trpěli obzvláště ti, kteří měli nějaký politický problém. Ti pak dostávali agitace větší dávku a někdy končili i ve vojenském vězení, což jim celkovou délku vojenské služby ještě prodlužovalo. Základem bylo vždycky nějak zakrýt všechny vojenské průšvihy, a to i v případech, kdy se někdo zranil nebo přišel o život.
Modrá knížka – sen každého mladíka
Na vojnu musel každý dospělý občan mužského pohlaví. Jedinou výjimku měli ti, kteří dostali takzvanou modrou knížku, tedy průkaz o neschopnosti k činné vojenské službě. Kdo neměl skutečně vážný zdravotní důvod, často sháněl potvrzení od lékařů. Nejčastěji branci předstírali duševní poruchy a výjimkou nebyly ani pokusy o fingovanou sebevraždu. Vyhnout se vojně znamenalo něco jako výhru v loterii.
Když se to nepovedlo, skončil mladý muž často stovky kilometrů od domova, kde vůbec nikoho neznal. Ti, kteří byli odvedeni, i když měli sklony k psychickým problémům, nebo jen nezvládali šikanu a stres, nakonec páchali sebevraždy skutečné. Nebo se opíjeli, kdykoli měli šanci opustit kasárny. Obvyklé byly také sňatky už ve věku kolem dvacítky, protože přítelkyni doma nebo náhodnou známost z místa vojenského pobytu přivedl voják do jiného stavu. Mnoho takových manželství následně končilo rozvodem, protože po návratu z vojny si pár neměl co říct.
Místo kariéry po univerzitě ztracený rok na vojně
Absolventi vysokých škol sice museli na vojnu jen na rok, ale ten je často zabrzdil v profesním rozvoji. Jen velmi málo z nich mělo to štěstí, že i v uniformě dělali něco, co se dalo považovat za pracovní praxi. Zvlášť, když jejich velitelem byl často někdo, kdo jim inteligencí ani vzděláním absolutně nestačil. Mnohdy si pak komplexy méněcennosti vybíjel šikanováním. Našly se samozřejmě i výjimky, ale těch rozhodně nebyla většina.
Nevzdělaní politruci dávali vysokoškolákům najevo svou moc, a to i tím, že jim zakazovali takzvaný „metr“, který si stříhali, aby věděli, kolik dní jim ještě zbývá do konce vojenské služby. Můj bratr metr nahrazoval počtem kilometrů zapsaným v kalendáři, které udávaly, jak daleko je od domova, od manželky a malé dcerky. Pro něj byl rok vojny totálně zabitým a ztraceným časem. Stejně na tom byli i jeho spolužáci ze stavební fakulty. Ani jeden z nich neměl šanci pracovat v oboru. Tehdejší lidová armáda inteligentními lidmi v podstatě pohrdala. Respektive ona povrhovala všemi vojíny. Byla to jen zelená masa lidí, na kterých nikomu nezáleželo.
Opravdu si někdo myslí, že by toto dnešním mladým lidem prospělo?
Zdroje:
1) Čím byla Československá lidová armáda? Příběhy těch, kdo museli přetrpět povinnou vojenskou službu
2) Základní vojenská služba po roce 1968 jako nástroj výchovy k občanství: indoktrinace a ideologizace v narativní reflexi
3) Základní vojenská služba v ČSLA
