Článek
Podle dostupných dat Českého statistického úřadu dosáhly celkové výdaje na zdravotní péči v tuzemsku v roce 2022 výše téměř 600 miliard korun. V přepočtu na jednoho obyvatele to pak bylo 55,5 tisíce korun. A největší část těchto nákladů nesly zdravotní pojišťovny.
Nejvýraznější podíl výdajů v každém roce tvoří léčebná péče, která se pohybuje kolem 50 % z celkových výdajů. Menší podíl reprezentují léky a zdravotnické prostředky, dlouhodobá zdravotní péče, rehabilitační péče a další segmenty veřejného zdravotnictví.
Výdaje na zdravotní péči v průběhu let navíc stále rostou. Podle současných analýz by se náklady na vyšetření včetně prevence, operativní zákroky, nemocniční péči nebo léky mohly v roce 2040 vyšplhat na astronomických 1,5 bilionu korun. Způsobeno je to jednak pokrokem v medicíně, kdy dochází k vývoji nových vyšetřovacích a operativních metod a nových léčiv. Tyto inovace jsou podle odborníků jednoduše drahé.
Celkové výdaje na zdravotní péči rostou o 2 % rychleji než HDP, ve Spojených státech je to dokonce o 2,5 %. Významným strůjcem navyšování nákladů na zdravotní péči je však i stárnutí populace. Na konci loňského roku žilo v Česku 204 tisíc pětaosmdesátníků a starších lidí, predikuje se však až čtyřnásobný nárůst.
Populace stárne a zdravotnictví kolabuje
Výrazně stoupá podíl hospitalizovaných nad 65 let a stoupá nákladovost nejen na tyto (delší) hospitalizace a péče o seniory tak čím dál více zatěžuje zdravotnický rozpočet. To je nutné reflektovat i v jeho příjmech. Produktivní část populace již sama tyto zvýšené výdaje formou odvodů na zdravotní pojištění pokrýt nestačí.
Zdravotní pojištění funguje tak, že slouží k úhradě zdravotní péče, která má za cíl prostřednictvím zdravotních služeb zlepšit nebo zachovat zdravotní stav či zmírnit utrpení pojištěnce. Odvody na zdravotní pojištění jsou přerozdělovány jednotlivým nestátním zdravotním pojišťovnám, které tyto finanční prostředky shromažďují v pojišťovacích fondech.
Je tak nutné začít uvažovat o kompletní reformě zdravotnického systému. Možným krokem by tak mohlo být i zavedení platby pojistného i pro věkovou kategorii seniorů. V Česku patří starší lidé do skupiny tzv. státních pojištěnců. Obdobně je systém nastavený na Slovensku, například v Německu si ale důchodci pojistné na zdravotní pojištění musí platit.
Povinnost být pojištěn u některých z více než 100 veřejných zdravotních pojišťoven má tak nejen každý zaměstnanec, ale právě i důchodci a také nezaměstnaní. Výše odvodů na zdravotní pojištění v Německu činí 14,6 % příjmu. Nabízí se tak myšlenka, zda se neinspirovat. Aktuálně 13,5 % již z vyměřovacího základu dnes povinně odvádí všichni zaměstnanci a zdravotní pojištění ve výši 13 % by mohlo být adekvátní i pro cílovou skupinu starších spoluobčanů.
Zdravotní pojištění pro důchodce funguje v Německu
Zdravotní pojišťovny v Německu mají povinnost fungovat co nejhospodárněji a zdravotní péče o klienty tedy nesmí přesahovat nejnutnější míru. Místní zdravotní systém se tak již vydal jedinou možnou cestou a snaží se o udržitelnost.
Bez zásadní reformy v Česku hrozí postupný kolaps zdravotnického systému, který by mohl vést k omezení dostupnosti zdravotní péče. První dopady krize ostatně pociťujeme už dnes. V republice selhává přístup k odborné péči v oborech, jako je duševní zdraví nebo praktické lékařství pro děti a dorost. Potvrdila to i strategická analýza, kterou si nechalo vypracovat ministerstvo zdravotnictví.
Ta uvádí, že počet pacientů se do 20 let zdvojnásobí. Dále z ní vyplývá i to, že zdravotnictví trápí nejen nedostatek financí, ale i celková neefektivita řízení. V nemocnicích je nadbytek akutních lůžek a chybí následná péče, dochází k nadužívání péče nebo její malé centralizaci. Současně celý sektor trpí personální poddimenzovaností a tento stav se zřejmě nepodaří zvrátit, jelikož neexistuje adekvátní náhrada za lékaře a zdravotní sestry, kteří v budoucnu zamíří do důchodu.
Navzdory probíhajícím jednáním mezi Českou lékařskou komorou a zdravotnickými odbory s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem (TOP 09), potažmo i přímo s premiérem Petrem Fialou (ODS) se východisko v této chvíli nalézt nedaří. Zainteresované strany se nemohou shodnout především na tom, zda zdravotnictví má i nadále zůstat veřejnou službou založenou na principu solidarity anebo by měly dostat prostor tržní mechanismy.
Zdroje
