Článek
Jsem pořád v šoku. Srdce mám na tisíc kousků. S přítelkyní Lenkou jsme spolu čtyři roky a bydlíme spolu. Během celé té doby byla doslova posedlá jedním méně známým hudebníkem z YouTube. Měl pár videí s několika miliony zhlédnutí a malou, ale oddanou skupinu fanynek.
Vždycky prohlašovala, že on je její „povolená výjimka“. Vždycky jsem to bral jako vtip, takové to naše laškování. Vždycky jsem jí na to pohotově odpověděl jménem nějaké herečky, co se líbí pro změnu mně.
No, a on vyrazil na turné a měl koncert v krajském městě kousek od nás. Šla tam s kolegyní z práce. Po koncertě se ale nevrátila domů a nebrala mi telefon. Myslel jsem si, že přespala u té kolegyně, protože bydlí blíž k místu konání.
Druhý den ráno se vrátila domů a o koncertu moc nemluvila. Na otázky odpovídala jen v krátkých, neurčitých větách, což mi přišlo divné. Myslel jsem, že je jen unavená. Později ten den mi to řekla. Bylo to neskutečně bizarní. Řekla mi to s úsměvem na tváři, jako by čekala, že budu mít radost a budu z ní nadšený. Já měl pocit, že mi puklo srdce.
Začal jsem křičet, oba jsme brečeli. Řekla, že nevěděla, jak budu reagovat, ale nečekala, že to bude „tak extrémní“. Její obhajoba? Prý jsem přece vždycky věděl, že on je její výjimka. Do té chvíle jsem si nemyslel, že to myslí vážně.
Teď sedím v nějakém laciném penzionu za městem a absolutně nevím, co mám dělat. Hrozně ji miluju, ale nedokážu na ni myslet, aniž bych si představil, co udělala. Pošpinila všechny moje vzpomínky na ni. Je mi naprosto jasné, že mě nemiluje bezpodmínečně, jak vždycky tvrdila, protože tohle není láska. Je zřejmé, že nejsem ten, kým je ona posedlá, i když já jsem byl vždycky posedlý jenom jí.
A jestli jí nestačím teď, pak nevím, jestli jí někdy stačit budu. A očividně jí nestačím. Jsem ztracený. Zraněný. A sám.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
