Článek
Nedokážu pochopit, jak můžeš být tak neuvěřitelně hloupý.
Zrovna jsem byla na brunchi s tvojí matkou (což jsi věděl, protože jsem ti to ráno říkala), když jsi mi napsal, že jsi z ničeho nic sehnal rezervaci v mé nejoblíbenější restauraci. Miluju to místo, ale je to pěkná dálka A je to tam drahé, takže naposledy jsme tam byli na naše tříleté výročí! Takže co si asi tvoje matka myslela? No jasně, že mě konečně požádáš o ruku!
Celá rodina na to čekala. Tvůj starší bratr se nedávno oženil, mladší sestra se zasnoubila. Všichni nás pošťuchovali. A tak se ten den D tvoje matka postarala o to, aby všichni věděli, kam jdeme. Ještě mi psala: „Doufám, že uslyším dobré zprávy!“ A upřímně, já si to taky myslela. A řekla bych ano.
Ale ne. Ty idiote. Ty jsi mě vzal do mé nejoblíbenější restaurace, na naše místo, abys mi řekl, že jsi mě podvedl. S tou svojí kolegyní. S tou, o které jsi mi vždycky říkal, ať si nedělám starosti, že je to jen tvoje „pracovní manželka“. Pořád jsi opakoval, že to byla jednorázová chyba a že chceš, aby to mezi námi fungovalo.
Ne, nechci na ničem pracovat. Nenávidím tě a nenávidím i tvoji „pracovní manželku“. Tak si běž vzít ji.
A já teď musím odpovídat na zvědavé zprávy od celé tvé rodiny, která čeká na novinky, protože tvoje matka byla tak přesvědčená, že to bude žádost o ruku, že to všem rozhlásila.
Potkat tě byla ta největší chyba mého života. Jediné, co mě bude mrzet, je tvoje rodina. Navzdory všemu to byli skvělí a milující lidé a já je měla v životě ráda.
Ale i jich se musím vzdát. Napsala jsem jim, že je konec, a zablokovala si je. I když tady zním silně a jistě, uvnitř jsem troska. A kdybych je měla dál v životě, bála bych se, že bych udělala tu největší hloupost a vzala tě zpátky.
A to se nestane. Zničil jsi mi oblíbenou restauraci, ale zbytek života si od tebe zničit nenechám.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
