Článek
Starověký Řím a jeho historie
Podle pověsti založili Řím bratři Romulus a Remus odkojení matkou vlčicí. Jak už to bývá, skutečnost byla pravděpodobně mnohem méně romantická. O tom, zda bratři skutečně žili, neexistují koneckonců žádné historické doklady a jedná se tak skutečně pouze o legendu. Ve skutečnosti byla oblast v okolí Říma osídlena již v době bronzové. Postupem času zde vznikaly nejrůznější vesnice i osady a je velmi pravděpodobné, že Řím jakožto město, vznikl splynutím některých z nich.
V první historické fázi Říma, která je obvykle počítána od roku 753 před naším letopočtem, byl Řím královstvím, které bylo možné zasadit do volného svazku tzv. etruské civilizace. Historické prameny hovoří o sedmi králích, kteří Římu vládli až do roku 509 před naším letopočtem. V tomto roce totiž svrhla skupina šlechticů posledního římského krále a nahradila jej dvěma takzvanými konzuly. Řím vstoupil do fáze, kterou dnes označujeme jako Římská republika. V této době však ještě nelze o Římu mluvit jako o impériu.
Moc Říma začal významněji pozvedávat až Gaius Julius Caesar. V rámci svých vojenských tažení pronikl až za Rýn nebo do Británie. V roce 49 před naším letopočtem rozpoutal Caesar občanskou válku, když se svými vojsky překročil řeku Rubikon. Její jméno se díky tomu používá dodnes jako označení rozhodnutí, které již nelze vzít zpět. Vítězství v občanské válce mu přineslo absolutní vládu nad Římem, ale také smrt v roce 44 před naším letopočtem, kdy jej zavraždila skupina jeho odpůrců mezi římskými senátory.
Římské císařství a zlatá éra Říma
Po Caesarově smrti vyšel z dalšího kola občanské války jeho prasynovec Augustus. Právě od něj coby prvního římského císaře je popisována doba nejvyššího rozmachu a definitivního vzniku největší a nejmocnější říše tehdejšího světa. I když Caesar svými výboji položil základ pozdější slávy Říma, byl to právě Augustus, který svojí politikou a reformami udělal z Říma hegemona tehdy známého světa.
Tuto dobu, která trvala do smrti císaře Marca Aurelia v roce 180 našeho letopočtu, známe také jako období „Pax Romana“ tedy Římský mír. Toto označení je však trochu zavádějící. Císaři této doby dobývali ve válkách nová území, stejně jako s maximální brutalitou potlačovali jakékoliv náznaky povstání v okrajových oblastech říše, například v Británii, nebo v Judeji. Pro obyvatele vnitřního Říma se však nepochybně jednalo o skutečnou zlatou éru rozkvětu umění, literatury, vývoje technologií apod.
V čem ale spočívalo kouzlo římské politiky, která toto umožnila? Jednou z prvních a nejdůležitějších reforem, které Augustus zavedl, byla reforma armády. Vojáci začali být placeni z veřejných zdrojů, a nikoliv ze zdrojů svých generálů. Tím se stali loajální Římu jako takovému na místo toho, aby byla jejich budoucnost svázána s jedním konkrétním šlechticem. Augustovi to umožnilo využívat vojenskou moc v souladu s jeho strategickými cíli a vizemi. Ty často neměly okamžitý efekt, neboť sledovaly dlouhodobější zájem. Bez zásadní reformy armády by něco takového nebylo možné.
Augustus, který vládl přes čtyřicet let, měl také dostatek času na to, aby mohlo být dosahováno i těchto dlouhodobějších cílů. Vojenské výboje mu nesloužily pouze jako zdroj okamžité kořisti. Dobytá území byla do Římské říše plně integrována a přímá moc nad nimi byla svěřena do rukou místních vládců. Ti byli samozřejmě odpovědni římskému císaři, avšak tyto nové provincie měli právo ponechat si většinu svých místních i náboženských zvyklostí.
Integrace nových území do Římské říše se následně odrazila ve stále lépe prosperující ekonomice. Augustus zavedl taktéž institut profesionálních civilních úředníků, čímž omezil moc nobility a přesunul ji k byrokratům. To mu umožnilo mimo jiné i efektivnější potírání korupce mezi vládci provincií, opět s pozitivním dopadem na ekonomiku.
Vzkvétající říše
Prosperující ekonomika Říma umožnila posilovat armádu, která zajistila obyvatelům bezpečnost a politickému systému stabilitu, což zpětně opět napomáhalo obchodu. Římské námořnictvo například prakticky vymýtilo ve Středozemním moři pirátství. Ekonomický růst byl také využíván k vylepšování infrastruktury. Jen za vlády císaře Augusta bylo na území římského impéria postaveno 80 000 km nových cest. Ve městech byly budovány akvadukty, což významně zlepšilo hygienu a celkovou prosperitu měst. Budovány byly také přístavy či mosty. Řím obchodoval i s tak vzdálenými oblastmi jako byla Čína či Indie.
Koloseum odolává vlivům času, tak jako hodnoty, které město světu dalo.
Expanze stále pokračovala a součástí impéria byla i města jako Londýn, Bejrút či Jeruzalém. I v nich je římský vliv na mnoha místech stále patrný a císaři dbali na to, aby se rozvíjely všechny součásti jejich říše. Expanze sebou ale přináší i určité problémy…
Vše má svůj konec, i mocný Řím
Svého absolutního vrcholu a největší rozlohy dosáhlo impérium za vlády císaře Traiana. Právě obrovská rozloha a s ní spojené stále větší náklady na vojenskou ochranu hranic spolu s určitým úplatkem povědomí o tom, co je pro impérium důležité a potřebné, si však začaly vybírat svoji daň a výsledkem byl sestup moci Říma. V roce 284 našeho letopočtu skončilo císařství ve své původní podobě a Řím byl rozdělen na čtyři části. Jeho opětovného sjednocení dosáhl až císař Konstantin před rokem 330. Hlavní město však přenesl do Konstantinopole a začala zcela nová éra, ve které však již Řím nikdy nedosáhl takové moci a slávy jako v době císařství.
Současně však Římu nelze upřít, že se stalo kulturním a hodnotovým zdrojem západní Evropy. A nejde pouze o pojem republika, věc veřejná, ale také o představy o velké říši, na které navázali diktátoři jako byl Adolf Hitler nebo Benito Mussolini.
Zdroje
1) How Ancient Rome Thrived During Pax Romana
2) The Roman Republic
3) Ancient Rome
