Článek
Musím to dostat ven, jinak se zblázním. Se snoubenkou Sárou (28) jsme spolu šest let, zasnoubení jsme rok. Za dva týdny se bereme. A já jsem právě byl svědkem něčeho, kvůli čemu mám pocit, že se řítím do propasti.
Dneska večer jsme si udělali vzácnou chvilku pro sebe a odpočívali doma. Sára vařila večeři a já jsem byl na zahradě a pracoval na pergole s ohništěm, kterou tam stavím. Jak to tak bývá, při těžké práci dostanete žízeň, a tak jsem si šel domů pro pití. Viděl jsem Sáru v kuchyni, jak připravuje jídlo a má nahlas puštěný hovor. Okamžitě jsem poznal hlas mého budoucího švagra Martina.
A tady se můj mozek zasekl. Martin se Sáry ptal, kde je jeho žena Eva (Sářina sestra), že se jí snaží dovolat a ona mu neodepisuje na zprávy. A já slyším Sáru, jak mu říká: „Zrovna odjela, měla by být doma tak za půl hodiny.“
Musím přiznat, že mi to hned nedošlo. Zeptal jsem se Sáry, o co šlo. Odpověděla, že Martin hledal Evu. Viděl jsem, jak něco píše na telefonu. „Co děláš?“ zeptal jsem se. „Píšu Evě, že ji Martin sháněl,“ odpověděla. Nalil jsem si sklenici, sedl si, a pak… pak to mému mozku konečně seplo.
Zaprvé – slyšel jsem Sáru říct Martinovi, že tu Eva byla. Eva tu nebyla. Naposledy jsme ji viděli včera, když tu se Sárou chystaly nějaké svatební dekorace. Zadruhé – proč jí píše, když Martin jasně řekl, že na zprávy nereaguje? A zatřetí – proč by proboha říkala Martinovi, že bude Eva doma za půl hodiny, pokud neví, kde je? Nebo… pokud jí právě teď nepíše, aby okamžitě mazala domů.
Jediný závěr, který mi z toho vyšel, je, že Sára lže Martinovi a kryje svou sestru.
Dalších pět hodin jsem v hlavě přehrával různé scénáře, proč by to dělala. Chtěl jsem se jí zeptat, tak strašně moc. Ale zároveň jsem tušil, že pokud je pravda to, co si myslím, upřímnou odpověď bych nedostal.
Asi před hodinou, kolem jedné v noci, jsem se vzbudil. Neodolal jsem pokušení a podíval se jí na telefon. Oba známe své PINy, takže to nebylo těžké. A jo. Bylo to přesně to, čeho jsem se bál.
Její sestra Eva má už půl roku poměr s kolegou z práce a Sára jí celou tu dobu pomáhá to krýt. Byly tam stovky zpráv. Probíraly detaily, sex, pomlouvaly Martina… Bylo mi z toho fyzicky na zvracení. A moje budoucí žena v tom jela s nimi, ani nemrkla.
Uělal jsem si screenshoty celé konverzace, vrátil telefon a teď sedím v pracovně a píšu tohle, jen abych potlačil ten zvířecí řev, co se mi dere z hrdla.
Jsem v háji. V totálním háji. Nemůžu si Sáru vzít. Prostě nemůžu. Neexistuje žádná omluva pro to, že pomáhala své sestře ničit rodinu a podvádět nejen Martina, ale i jejich dvouletou dceru.
Na druhou stranu – my, naše rodiny, všichni jsme do svatby, která má být za dva týdny, vrazili obrovské peníze. Zálohy nám už nikdo nevrátí. Navíc si připadám jako naprostý blázen. Jak jsem mohl nepoznat, jaká doopravdy je? A co mám sakra dělat? Nemůžu si ji vzít. Absolutně ne. Ale zároveň pořád chci – je krásná, zábavná, milá… Nikdy mně osobně nic špatného neudělala. Ale teď už ji vidím jinak. Je to jako obrovská černá skvrna na jinak krásném obraze.
Vůbec nechápu, jak jsem se mohl takhle strašně zmýlit, a děsím se toho, co vím, že musím udělat. Chce se mi zvracet a něco rozbít.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
