Článek
Moje dcera Klára (19) měla klinickou depresi a úzkosti. Diagnostikovali jí je, když jí bylo čtrnáct. S léky to bylo jako na houpačce, ale většinou byla zodpovědná. Nemohl jsem ji nutit, aby si je vzala, když nechtěla. Byla v prváku na vysoké a její přítel byl ve třeťáku na střední. Jí bylo devatenáct, jemu sedmnáct.
Na sociálních sítích měla docela dost sledujících a svého přítele zbožňovala, neustále o něm psala. Někdo se jí zeptal, kolik mu je, a ona odpověděla, že sedmnáct. Ten člověk ji okamžitě označil za „predátorku“ a zvrhlou, udělal screenshot jejího příspěvku a zveřejnil ho na svém profilu. Následující dva dny na ni útočily stovky cizích lidí.
Byla z toho zdrcená a cítila se provinile, takže se nakonec rozešla se svým přítelem, protože nechtěla být považována za predátora. Byla na něm trochu emočně závislá, takže se asi na týden úplně izolovala. On ji ale každý den kontroloval a ujišťoval ji, že je tu stále pro ni. Napsala tomu člověku, který tu štvanici rozpoutal, a prosila ho, ať svůj příspěvek smaže. Ten člověk si udělal další screenshot jejich soukromé konverzace, aby ji znovu zesměšnil, a ona čelila další vlně útoků za to, že je „dospělá, co chodí s dítětem“.
Volala mi do práce a vzlykala. Snažil jsem se ji utěšit, ale byl jsem v práci a opravdu jsem nemohl udělat víc.
Když jsem přišel domů, na pultu v kuchyni ležel dopis. Dopis na rozloučenou od mé dcery. Bouchal jsem a křičel na dveře jejího pokoje, ale žádná odpověď. Zavolal jsem na 112. Ale bylo příliš pozdě. Zastřelila se mou pistolí.
Každou noc zůstávám dlouho vzhůru a jen pláču. Už ani nedokážu pořádně pracovat. Cítím se poražený a osamělý. Našel jsem trochu klidu v občasných rozhovorech s jejím přítelem. Cítí se stejně provinile jako já. Byli jsme spolu na terapii pro pozůstalé, ale připadalo mi to zbytečné. Takže teď spolu jen sdílíme vzpomínky na ni.
Cítím vztek. Vztek na hloupé, takzvaně „ustarané“ lidi, kteří na ni útočili kvůli dvouletému věkovému rozdílu. Vztek na sebe, že jsem okamžitě neodložil práci, abych ji utěšil. Jen vztek. Byla to holka s tolika životem před sebou. Chtěl bych ji jen ještě jednou vidět.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
