Článek
Kim Čong-un je vůdcem Korejské lidově demokratické republiky, třetím a nejmladším synem Kima Čong-ila, bývalého nejvyššího představitele Severní Koreje. V čele své země stojí už více než dekádu. A je skutečně nekompromisní hlavou státu.
Oficiální ideologie se se skládá z oficiální doktríny, která pokrývá veškeré zásadní aspekty lidské existence a jíž se musí každý člověk žijící v dané společnosti alespoň pasivně držet. Státní ekonomická doktrína a ideologie Severní Koreje se nazývá čučche. Jeho hlavním principem je myšlenka, že „člověk vše vede a vše rozhoduje“. Autorem tohoto termínu je Kim Ir-sen.
To sice vyznívá poměrně svobodomyslně, nicméně ve skutečnosti lze tuto ústřední ideu vyložit opačně: Klade důraz na historickou roli lidských mas, které jsou jediným subjektem historicko-společenského vývoje, a jejich boj za samostatnost je náplní lidských dějin. Člověk je podle Kim Ir Sena „vládcem vesmíru“, masy ovšem musejí být řízeny silnou skupinou vůdců, kteří je navedou ke správné realizaci socialismu a komunismu.
Některá opatření, jež mají za účel tato opatření v zemi prosadit, jsou spíše úsměvná, dokreslují však poměrně výstižně, jaká vládne v Severní Koreji atmosféra. Na počátku tohoto roku tak vzbudila pozornost zpráva, že severokorejský diktátor Kim Čong-un zakázal lidem prodávat, vyrábět a jíst párky v rohlíku, protože jsou příliš západní. Národu sdělil, že se jedná o akt zrady.
Severokorejci žijí v permanentním tlaku propagandy
Fotograf Jan Šibík, který měl možnost se do této země mezi lety 2005 a 2019 hned třikrát osobně podívat, odtud přivezl autentické svědectví o životě v totalitě. Neváhal Severní Koreu v rozhovoru pro server Novinky označit dokonce za jeden velký kriminál. Bizarnost země dokresluje Šibík historkou ze své první cesty: Ještě v té době oficiálně občan tohoto státu nemohl mít auto. A na těch prázdných bulvárech stály krásně oblečené policistky, aby řídily dopravu. Tu neexistující.
Někteří tuto zemí také přirovnávají k ohromnému koncentračnímu táboru. Všichni jsou pod neustálým dohledem. Doslova každý se bojí každého, tajná policie má své „dlouhé prsty“ všude. Udávání je běžnou součástí života, a to dokonce i mezi rodinnými příslušníky.
Nutnou součástí každodenního života obyvatel této země je také všudypřítomná propaganda. Děti se učí, že vládce musí milovat více než své rodiče. Už v mateřských školách mají korejské děti poznávat „velikost“ současného diktátora Kim Čong-una. Oficiálním důvodem je posílení úcty k vládnoucímu rodu.
Přední česká koreanistka Nina Špitálníková přirovnala zesnulého Kim Ir-sena v očích Severokorejců dokonce k Ježíšovi. Právě zbožšťování předků je podle této odbornice pro stávající režim klíčové. Samotní Severokorejci přitom vlastně nepřemýšlí nad tím, že by to mohlo být i jinak. Česká odbornice konstatuje silný vliv indoktrinace. Zejména starší obyvatelé považují Kim Ir-sena za osvoboditele od japonské okupace a jejich přízeň je proto nefalšovaná.
Severní Korea je místem, kde lidský život nemá cenu
Ostatně neadorovat to, co je oficiálně povoleno, včetně vládnoucího rodu, by se nemuselo vyplatit. Ti, kteří se rozhodnou vybočovat, jsou přísně trestáni. Striktní tresty hrozí i za minimální prohřešky. Severní Korea veřejně před stovkami studentů například v roce 2024 odsoudila dva mladíky k celkem 12 letům nucených prací za sledování jihokorejských seriálů.
Za sledování a sdílení jihokorejských filmů a hudby byl v roce 2024 jistý mladík dokonce popraven. A nebyl to rozhodně první takový případ. Stalo se tak ve jménu zákona, který nekompromisně zakazuje šíření reakční ideologie a kultury. Tam přitom severokorejský režim počítá celou řadu prvků, jako jsou například nevěsty v bílých šatech, pití alkoholu ze sklenice na víno či nošení černých brýlí.
Severní Korea se také potýká s nedostatkem jídla i léků a situaci popisovala tuzemská média již v roce 2023 jako kritickou. Země se se během pandemie koronaviru ještě více izolovala od okolního světa. To mimo jiné omezilo dovoz i možnost pašování důležitého zboží a potravin z Číny. A situace se podle aktuálních zpráv nezlepšuje. V Severní Koreji lidé proto umírají hlady.
Ostatně lidský život zde prakticky nemá valnou cenu. Poměrně nahlas se hovoří o tom, že nucené potraty a brutální zabíjení novorozeňat jsou v tamních trestnicích běžnou praxí. A nejen to. Očití svědci mluví i o masových popravách, mučení, pohřbívání zaživa, znásilňování a dalších zločinech proti lidskosti.
Zdroje
