Baltic Expressem do Gdaňsku: 2,5 hodiny zpoždění i tristní komunikaci ČD nezachránila ani wafle

Polský Gdaňsk je město, které leží v Pomoří na řekách Visle a Motławě na břehu Baltského moře u Gdaňského zálivu. V současné době má něco přes 486 000 obyvatel. Proslulý je zejména svou bohatou historií, která tu zanechala mnohé památky a další zajímavosti.

Pamětihodností je zde roztroušeno mnoho, a to církevních i světských. Například v historickém centru dnes můžete spatřit nádherné měšťanské domy se štíty zdobenými erby a kostely. Vévodí jim Kamenica Zlota se zlatě zdobeným průčelím

Impozantní pohled na celé město z výšin skýtá také radnice. Její nejzajímavější částí je pravděpodobně Červená síň, které se dřív říkalo spíše Velká zasedací síň. Nachází se v ní nádherný renesanční krb a také stropní apoteóza města.

Nedaleko od radnice vznikla i tzv. Neptunova fontána. Pokochat se jí můžete, pokud dorazíte na náměstí Dlugi Targ. Kašna pochází ze 17. století a najdete ji před Artušovým dvorem. Pojí se s ní také legenda, podle níž musí každý návštěvník města sochu políbit pod zády.

Bezesporu je tak tady mnoho co vidět a Polsko se tak řadí ke stále oblíbenějším turistickým destinacím. Na to se rozhodly reagovat i České dráhy, které nyní nově nabízejí i cesty k našim severním sousedům. V roce 2024 v návaznosti na nový jízdní řád zahájily spolupráci s partnerským polským dopravcem PKP Intercity. To má zajistit propojení Prahy s baltským Trojměstím. Vznikla tak nová mezinárodní vlaková linka Ex32 Praha – Pardubice – Wrocław – Gdynia.

Spojení bylo zahájeno 15. 12. 2024 a novinka dostala příhodný název Baltic express. Denně se vypravují vždy čtyři páry spojů. Na trasu byly podle oficiálních zpráv národního dopravce zavedeny moderní vlakové soupravy s Wi-Fi, klimatizací, občerstvením a komfortním sezením.

České dráhy avizují dostupnost spojení takto:

Podmínkami, které zavedení nových linek umožnily, jsou technická vylepšení na polských tratích i lepší provázání spojů v tamních železničních uzlech. A samozřejmě i poptávka Čechů po cestách k Baltu.

Tomu odpovídá také profil trasy. Česká metropole je s polskou Gdyní propojena přes Vratislav, Poznaň a Gdaňsk. Cesta z Prahy do Vratislavi trvá necelé čtyři hodiny, na pobřeží do Gdaňsku se zájemci dostanou za osm a půl hodiny. Spojení by tak mělo konkurovat především při větším počtu cestujících i automobilové dopravě. Což platí nejen z hlediska času, ale i financí. Právě do Gdaňsku se tak můžete dostat za přibližně 750 korun.

Dopravní zácpy, nekonečné kolony a objížďky na trase, únava z dlouhého cestování nebo zkrátka cestovní stres jsou důvody, proč mnozí z nás skutečně upřednostní oproti vlastnímu vozu cestování vlakem, do kterého stačí jen nastoupit a nechat se odvézt až na místo určení. Je ale cestování Baltic expressem taková idyla, jak avizují České dráhy? Zajímavou novinku už naživo vyzkoušeli první cestující. A my jsme byli mezi nimi.

Cesta pochopitelně začíná nákupem jízdenek. Ačkoli České dráhy lákají na jízdenky za 700 korun, skutečné ceny se však pohybují cca mezi 1 000 a 1 500 korunami. Pokud budete navíc nákup řešit na poslední chvíli, připlatíte si. Jízdenky lze zakoupit pohodlněji také on-line, v mobilní aplikaci Můj vlak nebo v e-shopu dopravce. Rezervace místenek do vlaku je podle dopravce na polském území povinná.

Jízdenky máme úspěšně vyřešené, je čas nastoupit. Hned zpočátku nastává první zádrhel v podobě zpoždění. 15 minut ale zatím není nic tragického. Na pražském hlavním nádraží se už hromadí cestující. Náš vlak totiž míří do Pardubic a Kolína, volí jej tak i cestující do Kolína, přestože za 5 minut odjíždí spoj právě tam - Baltic Express je rychlejší. Vybavených cestovatelů zatím na místě mnoho vidět není. Výběr volného místa nám přidělil otevřené dvojkupé. Usazujeme se na na místech pro rodiny s dětmi. Lůžkové vozy chybí, přestože vlak vyjíždí v 19:00 hodin večer a příjezd má avizován ráno v 5:00 hodin ráno.

Přímo ve vlaku je dostupné občerstvení. Můžete si koupit z přistaveného vozíku kávu, což jsme nakonec udělali i my. Cappuccino vás vyjde konkrétně na 59 Kč. Využít lze avizovanou WiFi, která je dostatečně stabilní a  rychlost 10mbit lze považovat za více než solidní. Kdo potřebuje klid, nemůže si při cestě stěžovat, od Pardubic jede vlak spíše prázdný.

První zásadní zádrhel nastává s nefunkčním WC. Musíme tak běžet vyřešit akutní potřebu do druhého vagónu. Ačkoli vakuový záchod lze určitě považovat za pokrok na rozdíl konání potřeby na koleje, teď pro změnu neteče voda v umyvadle. Kdo tedy, pamětliv covidových časů, není vybaven vlastní dezinfekcí, musí v tomto případě hygienu oželet.

V 21:11 hodin se cosi začíná dít. Dočkáme se jídelního vozu? Ne, následuje zklamání, pouze polská lokomotiva. Z reproduktoru se ozývá polština a angličtina se specifickým silným přízvukem. Ačkoli se jedná o spoj z Česka, hlášení v češtině chybí. Bez dostatečné jazykové výbavy se tedy k cestujícímu kýžené informace nedostanou. Ve 21:40 hodin přichází další kontrola, český vlak už si přebrali zaměstnanci polských drah.

Jedinými cestujícími v kupé jsou další Češi. Proti zhasnutí světel nikterak neprotestují, jeden z nich už spí světlům navzdory. Ukládání se k spánku netrvá dlouho. Je právě 22:36 a vlakem se rozlehne první charakteristické „kurwa“. Našimi novými spolucestujícími jsou opilí Poláci. Hledají jiné kupé a v požívání alkoholu se chystají zjevně pokračovat. Doufejme, že se nevrátí.

Ve 23:03 hodin se ocitáme ve Vratislavi. Náš vlak couvá. Palubní personál komunikuje skrze vysílačky, souprava delší dobu stojí a nic se neděje. Zdá se, že jsme dojeli. První pohyb a úleva, nakonec jedeme, sice pozadu, ale pokračujeme v cestě. To ovšem netrvá dlouho. Jen o pár minut později zase stojíme. Vagónem zní rozčilený hlas v ukrajinštině, druhá spolucestující se rozezlenou ženu snaží zklidnit. Přestože by se ve stojícím voze dalo alespoň spát, když už máme nucenou přestávku, klid nečekejte.

Po chvíli se vlak rozjíždí a tentokrát nabírá spořádaně směr vpřed. Na toto z Česka opravdu nejsme zvyklí. Po půl hodině opět přijíždíme do Vratislavi. Po deseti minutách dál couváme. To už se mi začínají hlavou honit krizové scénáře: Když bude mít vlak zpoždění, dostaneme alespoň odškodnění? Co když nedojedeme vůbec? Zdá se, že České dráhy novou službu poněkud podcenily.

Po deseti minutách si spolucestující oblékají bundu, jelikož uvnitř začíná být opravdu zima. Žena v kupé situaci komentuje rozčíleným: „To snad není pravda.“ Spolucestující muž jí přitakává slovy: „Je to tragédie.“ Dotyčná kontruje slovy: „Úplná Uganda, což?“

Rozhořčení spolucestujících se nedivím. Začíná mi být jasné, proč podobné služby zrovna „netáhnou“ a využívá je jen minimum lidí. České dráhy si svou špatnou pověst stále v mnoha ohledech zaslouží.

Po půlnoci stojíme dál ve Vratislavi, ale už se alespoň daří zprovoznit topení. Pro cestující však nejsou k dispozici žádné informace. Teprve 10 minut po půlnoci konečně vyrážíme dál. Z rozhlasu se line hlášení pouze v polštině, nejen s češtinou, ale už ani s angličtinou se nikdo nenamáhá. V 1:00 hodin ráno hlášení oznamuje zpoždění v délce 50 minut, tentokrát i v angličtině.

Ve 2:15 hodin si přestáváme být jisti, zda jsme ve vlaku nebo spíše v čekárně. Čekáme a čas ubíhá. Jsme ponecháni svému osudu a netušíme, co bude dál. Průvodčí na cestující vedle hovoří polsky. Podle toho, co si povídají mezi sebou, lze tušit, že další cesta rozhodně nebude bez komplikací. Baví se o nutnosti přesednout do jiného vlaku. Nebo jen čekáme, až odjede vlak, který má přednost? Jazyková bariéra komplikuje situaci, vše je v polštině, anglicky tu nikdo nemluví. U nás se pro jistotu průvodčí nezastavuje vůbec. O několik minut později se situace nemění, ve 2:45 hodin jsme stále podrobeni čekání, které už se zdá téměř nekonečně.

O něco později to vypadá, že se začínáme konečně hýbat vstříc cílové destinaci. V 3:00 hodin dostáváme nařízeno se přemístit z původních míst do předních vagónů. Přesouváme se proto do uličky. Všechny pokyny jsou pouze polsky, neuspějeme s češtinou, ale ani s angličtinou. Právě je 3:16 hodin a stále stojíme na místě.

Opodál čekající Polka telefonuje. Ačkoli polsky neumím, z hovoru zřetelně vyvstávají obraty „do poerdoli“ a „nieje možní“. Emoce na palubě vlaku nabírají na obrátkách. „Nepomužeš se zavazadlem,“ rozčiluje se dáma na svého manžela. V rukou třímá nekompromisně dvě zavazadla, zatímco její muž nese pouze jedno. Polka pouští před sebe další cestující, aby zůstali ušetřeni jejího výbuchu emocí.

I my pozvolna postupujeme vlakem vpřed. Z našeho předposledního vagónu to máme poměrně solidní „procházkou“. Na hodinách se ukazuje čas 3:30 hodin a my musíme přestupovat na vlak do Budapešti. Na místě jsou železniční hasiči se stupínkem mezi vlaky, tentokrát se z prvního vagónu vydáváme opačným směrem na konec. Doufáme, že si už alespoň sedneme, ale cestování „na stojáka“ bohužel pokračuje .

Po 20 minutách se vlak rozjíždí. Nevíme ale kam, informační vakuum pokračuje, nikdo nic neříká už ani polsky. Dál stojíme v přeplněné uličce. Teď už tušíme, že Baltic express Českých drah je kolosálním selháním. Čas plyne a ve 4:10 hodin nás pouští ven z vlaku do Budapešti. Přestupujeme do jiného prázdného vlaku. Míst je však méně než bylo v původní soupravě. Některá zavazadla zůstávají na chodbě. Ukazatel odjezdu informuje , že vlak do Gdaňsku měl odjíždět v 1:40 hodin, máme tak zpoždění 2,5 hodiny.

V 4:15 hodin stále nikam nejdeme. Lidé posedávají na chodbě. Teprve o pět minut později se náš spoj konečně dává do pohybu. Vytahujeme mapu a poloha vlaku ukazuje, že se nacházíme v Poznani. To znamená teprve přibližně v půli cesty. Podle původního plánu jsme přitom touto dobou už měli přijíždět do Gdaňsku.

Ve 4:35 hodin se nese občerstvení, dostáváme polskou sušenku, wafli. Těžko říct, jestli má být taková velmi brzká „snídaně“ omluvou za dlouhé čekání nebo spíše reklamní akcí společnosti Gerard. Dlužno dodat, že ne moc podařenou. Za několik minut docházejí nejen sušenky, ale i voda v PET lahvích - na nás už se nedostalo. Naštěstí postupujeme zvolna vpřed. V 5:40 hodin hlásí cedule Bydhošť, v 6:50 hodin následuje Tczew, příští zastávka Gdaňsk.

Jaké jsou naše celkové dojmy z cesty? Pokazilo se hodně a vlaková doprava má stále svoje rezervy. Nelze se divit, že mladí lidé navzdory emisím preferují cestování letadlem, které je mnohem komfortnější. Výlet k Baltu s Českými dráhami nebude veselým zážitkem nejen pro mladší, ale ani pro starší ročníky, neboť si lze těžko představit, že senioři budou půl hodiny procházet mezi vlaky a další půl hodinu stráví vestoje.

Cestu lze doporučit snad jen zarytým železničním nadšencům a milovníkům notně bizarních situací. O ty v průběhu několika hodin rozhodně v našem případě nebyla nouze. Je ráno a my jsme konečně v 7:15 hodin v cíli. Ovšem nejsme si úplně jisti, že je to zrovna tam, kam jsme měli dorazit. Ve vlaku totiž chybí ukazatel, který by informoval, kde se nacházíme. Po nepřeberném množství karambolů, které jsme na cestě k našim sousedům prožili, pochybujeme nutně i tady: Vystupujeme opravdu v Gdaňsku? Nakonec ano, cestovní martyrium končí úspěchem. Stihli jsme to, takže se můžeme vydat na zaslouženou snídani. Je potřeba si důkladně obalit nervy.

Zdroje

https://www.ceskedrahy.cz/tiskove-centrum/tiskove-zpravy/do-polska-pohodlne-vlaky-ceskych-drah

Vlastní zápisky z cesty