Článek
Po našem konfliktu se snoubenka vrátila, když jsem jí poslal dlouhou omluvnou zprávu. Omluvil jsem se za to, že jsem se smál jejím povídkám, a vysvětlil jsem, že to nebylo ze zlomyslnosti, ale spíš z trapnosti a překvapení.
Dlouho jsme si o tom povídali. Vysvětlil jsem jí, že mi není příjemné, když přede mnou tají tak velkou část svého života. Také přiznala, že když často říkala, že pracuje dlouho do noci v naší domácí pracovně, ve skutečnosti psala nebo kreslila a jen chtěla být sama.
Řekl jsem jí, že s jejími koníčky nemám žádný problém, což ji potěšilo. Také mi řekla, že je jí to tak trapné, protože spousta těch příběhů je o ní samotné a některé by mě prý nepotěšily, kdybych je četl.
Požádal jsem ji, aby mi je ukázala, a nakonec souhlasila. Přečetl jsem si některé z nich a vůbec mi to nevadilo (podle mého názoru fantazírování o fiktivních postavách není velký problém, protože je to prostě fantazie a ne realita). Zeptal jsem se, jestli některé z věcí, o kterých píše, jsou věci, které ji vzrušují, a řekl jsem jí, že jsem ochoten zkusit cokoliv alespoň jednou.
Včera večer si skutečně sedla vedle mě na gauč a začala psát, zatímco já byl vedle ní. A už se vůbec nezdála být v rozpacích. Takže myslím, že je to dobré.
Děkuji za vaši pomoc.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
