Článek
Když český hokejový výběr odlétal v roce 1998 na olympiádu do Japonska, jen málo lidí si vsadilo na to, že by se mohli vrátit domů s cennými kovy, natož ještě zlatými. Češi byli v roli outsidera a do finální fáze playoff s nimi nikdo nepočítal. Hokejoví fanoušci a olympijští nadšenci čekali na to, jestli zlatou placku vybojuje hvězdami nabušený tým USA či Kanady. Klasicky se také očekával úspěch Ruska a Švédska. K překvapení všech pak olympijské zlato putovalo do malé a mladé zemičky ve Střední Evropě.
Málo posil z NHL a neuspokojivé výsledky z předchozích turnajů
Hokej na olympiádě v Naganu byl specifický v tom, že největší světové soutěže byly po dobu her přerušeny. Díky tomu mohli hráči na chvíli opustit kluby a jet reprezentovat své země. Na rozdíl od mistrovství světa v hokeji, na kterém je typické, že vídáme hráče z evropských a méně známých soutěží, se tak do Japonska sjely největší špičky tehdejšího hokeje. Česká republika tehdy využila 11 posil z NHL, což bylo ve srovnání se soupeři skutečně málo. Pouhých 17 měsíců před OH se konal Světový pohár, který ovládly Spojené státy. V našem týmu tehdy nastoupilo více hráčů z NHL než na olympiádě, přesto nedokázal vyhrát ani jeden zápas a svou účast v poháru završil prohrou 1:7 proti Německu.
Tato fakta hrála významnou roli v tom, jaká byla od našeho týmu očekávání. O to větší byla euforie při dramatickém postupu do finále a následném úspěchu.
Národní hrdinové byli zkušení hokejisté i mladíci, kterým OH otevřely dveře do NHL
Trenérský tým ve složení Ivan Hlinka, Slavomír Lener a Vladimír Martinec podnikli před hrami výrazné změny v soupisce, se kterými ne každý úplně souhlasil a samotní hráči byli se svými nominacemi někdy překvapení. V soupisce samozřejmě nechyběly největší hvězdy, jako třeba brankář Buffala Dominik Hašek, tehdejší opora Pittsburgh Penguins Jaromír Jágr, nebo Robert Reichel, který v té době sbíral body v dresu New York Islanders. Útočník Milan Hejduk měl 22 let, když v Naganu nastoupil v národních barvách. Předtím ovšem nevěřil, že si za reprezentaci zahraje a když byl nominován, byl velice překvapený. Ačkoliv si mohli trenéři vybrat kohokoliv, stále bylo k dispozici i dost hráčů z NHL, štěstí padlo na Milana Hejduka. Ten se na olympiádě osvědčil a v další sezóně již nenastupoval za Pardubice, ale v zámoří, za Colorado. Nebyl jediný, komu účast na OH otevřela bránu do nejslavnější hokejové soutěže světa, dobrým příkladem je například i obránce Jaroslav Špaček.
Češi byli na olympiádě motivovaní od začátku, málokdo ale věřil, že to bude stačit
Skupinová fáze her skončila pro naši reprezentaci lehce nad rámec očekávání, potvrdilo se však, že obměna soupisky byla skutečně dobrý nápad. Po výhře 3:0 proti Finsku si Češi namazali na chleba Kazachstán, který porazili 8:2. V posledním skupinovém zápase pak narazili na Rusko, které si plný počet bodů tentokrát vzít nenechalo.
Česká repre tak postoupila do play off z druhého místa, kde na ni čekal výběr USA. Po první třetině šli naši hráči do šaten s jednogólovým mankem. Během přestávky došlo k drobným změnám v soupisce, kapitán Vladimír Růžička zahltil kabinu motivačním proslovem a v první polovině 2. třetiny sám vstřelil vyrovnávací gól. Hned minutu poté se trefil i Jaromír Jágr a Američanům se začal sen o olympijské medaili rozplývat. Zápas nakonec skončil 4:1 a Češi postoupili do semifinále, kde se potkali s týmem Kanady. V základní části semifinále viděli diváci jen 2 branky a za nerozhodného stavu se hra dostala až k nájezdům. V těch se jako jediný trefil Robert Reichel. Z kanadských střel neprošla ani jedna za záda Dominka Haška, a tak český tým slavil jistotu medaile a nečekaný postup do finále.
Rodiče vymýšlely dětem omluvenky, na finále se scházeli na náměstích ještě za tmy
Mezi Českem a Japonskem je výrazný časový posun a zápasy se hrály pro nás v brzkých ranních hodinách. Nebylo výjimkou, že zvláště ve vyřazovací fázi turnaje měly děti omluvenky od svých rodičů, aby se s nimi mohly podívat na zápas. Finále odstartovalo v neděli v 5:45 našeho času, v celé zemi snad ale nebyl nikdo, kdo by ještě v tento čas spal. Lidé se v chladné únorové ráno dokonce shromažďovali na náměstích po celé ČR, aby společně sledovali těsnou výhru 1:0 nad Ruskem a následně se věnovali oslavám, které trvaly několik dní. Pojem Vítězný únor tak díky české repre dostal nový, mnohem pozitivnější rozměr.
Dodnes neproběhne hokejový šampionát bez toho, aniž by byla zmíněna i zlatá horečka z Nagana. Tým tehdy dokázal nejen porazit největší hvězdy tehdejšího hokeje, ale také rozšířit povědomí o malé zemi z Evropy, kterou si svět stále mylně spojoval s Československem, o které nikdo nic moc nevěděl a nedával jí vysoké šance.
Dejte nám vědět, jak jste prožívali Nagano vy.
Zdroje:
1) Silver anniversary of Czech Olympic gold
2) Nagano. Olympijský turnaj, který pobláznil celé Česko
3) Nagano 1998: Hokejový turnaj století se zlatým koncem
