Článek
Moje teta Milena je černá ovce rodiny. Nikdo z nás se s ní nestýká už roky. Je to ten typ člověka, co vám schválně ubližuje, jen tak, pro radost. Nikdy neměla partnera, děti, nic. I naše babička, její vlastní matka, ji odstřihla, když se ji pokusila okrást o všechny úspory. Všichni si myslíme, že s ní není něco v pořádku, že má nějakou psychickou poruchu.
Před pár dny jsem byla u mámy na návštěvě. Jen tak jsme si povídaly v kuchyni, když někdo zaklepal. Otevřela jsem a stála tam ona. Vypadala příšerně, jako by byla na drogách, oči měla úplně prázdné, mrtvé. Vřítila se dovnitř, odstrčila mě, až jsem upadla. Než jsem se stihla zvednout, byla v kuchyni. Máma se na ni jen překvapeně podívala a v tu chvíli jí teta vrazila pěstí do obličeje. Máma ani nestihla mrknout a letěla k zemi jako pytel brambor.
V ten moment mi srdce spadlo až do žaludku. Nevím, co se to se mnou stalo, jestli to byl adrenalin nebo čirý vztek, ale zatmělo se mi před očima. Přiběhla jsem k tetě zezadu, chytla ji za vlasy a smýkala s ní ven na zahradu. Tam jsem ji povalila na zem a mlátila ji do obličeje. Pořád a pořád. Všude byla krev.
Naštěstí nás nikdo neviděl. Zvedla jsem se a nechala ji tam ležet. Běžela jsem zkontrolovat mámu, strašně ji to bolelo. Když jsem se podívala z okna, teta byla pryč.
Okamžitě jsme obvolaly zbytek rodiny. Všichni byli v šoku a naštvaní, proč se proboha zjevila a udělala zrovna tohle. Ještě teď, když to píšu, se ve mně vaří krev. Ale zároveň se cítím neskutečně provinile a je mi ze sebe zle. Nikdy v životě jsem se s nikým neprala, nejsem žádný rváč. Prostě se ve mně něco zlomilo. Přeskočilo mi.
Nemůžu to dostat z hlavy. Celé to bylo jako zlý sen, ten útok neměl žádný důvod. Bojím se pomyslet, co by se stalo, kdyby u sebe měla nůž nebo nějakou zbraň. Policii jsme nevolaly. Protože jsem ji tak surově zbila, bála jsem se, že by se to celé otočilo proti mně. A za tenhle strach se stydím.
Mám se cítit špatně, nebo ne? Potřebuju slyšet názor někoho jiného, dusím to v sobě a už nemůžu. Babička byla na dně. Chtěla jen zpátky svoji dceru, ale ta už od mládí brala drogy, seděla ve vězení a dělala další hrozné věci. Člověku, který nechce být zachráněn, prostě nepomůžeš.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
