Článek
Tak jsem vzal spravedlnost do svých rukou a začal jim jejich hrnky potají vyhazovat.
Máme v kuchyňce dokonce ceduli s nápisem: „Nenechávejte v kuchyňce osobní věci. Nezodpovídáme za ztracené předměty.“ Já v práci zůstávám často déle, takže jsem si všiml, že noční uklízeč, který má na starosti jen podlahy a koše, jim to nádobí z dobré vůle myje. Samozřejmě si toho všimli i kolegové. A tak ho začali zneužívat. Přestali po sobě mýt nádobí úplně a ve dřezu se začaly kupit hromady s vědomím, že ráno bude vše „magicky“ umyté a suché.
Dokonce jsem je slyšel, jak mají hloupé poznámky o tom „uklízečském poskokovi“, který po nich uklízí. A vrchol všeho byl, když si začali stěžovat na zaschlé kapky vody na jejich hrncích. To už na mě bylo moc.
Takže když se přes den ocitnu v kuchyňce sám, vezmu jeden nebo dva jejich hrnky, které tam leží už den nebo dva, a vyhodím je do velkého koše na chodbě, kterou sdílíme s jinými firmami. Nejsou tam kamery, takže mě ještě nikdo nechytil. Když se jeden kolega ptal manažera na svůj zmizelý hrnek, ten jen pokrčil rameny a odkázal ho na ceduli s pravidly.
Možná je to malicherné, ale moji kolegové jsou odpad a já se necítím ani trochu špatně.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
