Článek
Unavená z měsíců hledání a obcházení realitních kanceláří jsem už přestávala doufat, že něco najdu. Hledala jsem malý byt k investici – ne luxus, ale něco s potenciálem. Něco, co by mohlo časem vydělávat. Chtěla jsem si vybudovat vlastní Airbnb, i kdyby to mělo být jen studio s výhledem do vnitrobloku.
Makléř mě přivítal s tím obvyklým výrazem, který už jsem znala – lehké pohrdání smíšené s přehnanou ochotou. Prošli jsme vstupní chodbou, do výtahu nešel, „abych měla autentický zážitek“. Už to samo o sobě něco napovídalo.
Byt byl v pátém patře činžovního domu z třicátých let. Když jsem vešla dovnitř, trochu to páchlo starobou a zavřeností. Omítka se místy loupala, lino bylo potrhané a závěsy připomínaly éru Husáka. Ale prostor? Světlý. Dvě velká okna. Tichý dvůr. A původní parkety pod linem.
„Říkám vám rovnou, slečno,“ začal makléř, „tady to nikdo rozumný nevezme. Je to v podstatě neobyvatelné. Vlhké zdi, stará elektřina, nespolehlivý kotel. Pro investici – katastrofa. Ale chtěla jste to vidět, tak tady to je.“
Zarazila jsem se. „A jak dlouho je byt v nabídce?“
„Přes rok. Nikdo to nechce ani za cenu, kterou jsme snížili už třikrát.“
Zatvářila jsem se, jako že váhám. Ale uvnitř jsem byla přesný opak. To nebyla katastrofa. To byla příležitost.
Neřekla jsem nic. Jen jsem poprosila o kontakt na majitele. O týden později jsem podepsala kupní smlouvu. Cenu jsem ještě stáhla o deset procent „kvůli technickému stavu“.
A pak to začalo.
Za pár týdnů šla dolů stará kuchyň, koupelna dostala nový obklad, lino jsem strhla a pod ním objevila nádherné dubové parkety. Zdi vyschly, když jsem otevřela okna a začala větrat. Kotlík byl funkční – jen stačilo vyčistit filtr a vyměnit těsnění.
Vše dohromady – 180 tisíc. Za kompletní rekonstrukci.
O dva měsíce později jsem nahrála fotky na Airbnb. Minimalistický styl, béžové tóny, pár starožitných doplňků, rychlý internet, espresso kávovar, měkké světlo. První hosté? Pár z Nizozemska. Pět hvězdiček. „Skvělé místo, tiché, krásně zrekonstruované, velmi útulné.“ Po nich Francouzka. Pak rodina z Brna. Všichni 5/5.
Teď je to rok, co jsem byt koupila. Kalendář mám plný měsíc dopředu. Na správě Airbnb se uživím. Makléř mě kontaktoval před třemi měsíci – prý má další podobný „neprodejný“ byt a jestli bych se nechtěla podívat.
Odepsala jsem mu jednou větou:
„Ozvu se, až si poradím s tímto ‚neobyvatelným‘.“
Dodnes mě fascinuje, jak snadno někdo odmítne místo jen proto, že nevidí potenciál za nánosem prachu a starých záclon. Lidé nechtějí řešit problémy – chtějí hotové věci. Jenže právě v těch problémech se skrývá příležitost. A příběh.
Tenhle byt mi ukázal, že „špatný stav“ je jen úhel pohledu. A že někdy vám cestu k úspěchu paradoxně otevře někdo, kdo vám ji chce zavřít.
