Článek
Nová práce, první vlastní bydlení, chuť mít věci trochu pod kontrolou.
„Zodpovědnost“ se tomu prý říká.
Seděl jsem v přepážce pojišťovny a vysvětloval pánovi v saku, co bych rád.
Nejsem žádný rozmařilec. Chtěl jsem něco jednoduchého, smysluplného, rozumného.
A tehdy se to stalo.
„Podívejte, pane, upřímně… na tyhle produkty zatím úplně nemáte.“
Řekl to s tím zvláštním úsměvem, který kombinuje soucit s mírným pohrdáním.
Jako když vám někdo vysvětluje, že kaviár sice existuje, ale vy byste se stejně udusil rohlíkem.
„Tyhle produkty jsou spíš pro lidi s většími příjmy. Vy byste měl začít s něčím základním. Něčím… přiměřeným vaší situaci.“
Neřekl chudý, ale bylo to slyšet.
V duchu jsem si odškrtl červenou vlajku
Byl jsem tehdy rok po škole. Pracoval jsem na volné noze.
Příjmy byly jako horská dráha: měsíc nahoru, měsíc panika.
Ale to neznamenalo, že jsem neměl plán. Nebo ambici.
Jen jsem nevypadal jako „ten správný klient“ do jejich excelovské tabulky.
Službu jsem si nakonec sjednal jinde
Bez soudů, bez posměšků, bez „doporučení pro skromné začátečníky“.
Život šel dál.
Pracoval jsem. Učil se. Zlepšoval.
Příjmy rostly. A s nimi i klid v hlavě.
A pak – o pár let později – mi přišel e-mail
„Dobrý den, pane [jméno],
dovolte mi představit vám exkluzivní nabídku našeho prémiového programu Platinum+.
S ohledem na váš profil věříme, že by vás mohly zajímat tyto výjimečné produkty…“
Odesílatel?
Ano. Pan „na to nemáte“.
Teď mi píše každý měsíc
Nabízí investice, zlaté fondy, „komplexní finanční strategii pro náročné klienty“.
Jednou mi volal.
Poznal jsem hlas. Ale on mě ne.
„Naši klienti často přemýšlejí o budoucnosti. O stabilitě. O jistotách.“
Znělo to jako špatná replika z motivačního videa.
Zdržel jsem se komentáře. Neřekl jsem, že už to všechno mám. Jen ne od něj.
Největší ironie?
To, co mi tehdy nechtěl nabídnout, dnes nutí i těm, co o to nestojí.
A já mezitím nemám „prémiové produkty“ – mám stabilitu, svobodu a důvěru v sebe.
Závěr?
Nenech se odradit tím, že tě někdo zařadí do škatulky, kterou jsi nevybral.
Lidé, kteří tě podcení, tě budou časem prosit o pozornost.
A pak poznáš, že největší satisfakce není pomsta.
Je to klidné: „Děkuji, ale už mám, co potřebuju. Od někoho jiného.“
