Článek
Hrdina známého románu J. W. Goetha nedokázal odolat pokušení a vyrovnat se s tím, že jeho touha není opětována, a uchýlil se k sebevraždě. Na rozdíl od něho se Miroslav Kalousek neužírá marnou láskou k ženě (byť jeho postoj k současné předsedkyni TOP 09 prozrazuje přítomnost silných pocitů), nýbrž mu zjevně chybí onen vzrušující stav „být zase někdo“ a podílet se na dění ve vrcholné politice. Prostě „řadovému členu“ zjevně jeho pozice nevoní, stejně jako kdysi nevoněla jednomu „důchodci z Vysočiny“.
Ačkoli se do těchto pozic oba dostali různými způsoby a dávat je na stejnou úroveň by vůči Miroslavu Kalouskovi bylo nefér. Prozatím. On sám poté, co v prosinci 2023 dal mediálně, ve stylu: „Já nevyhrožuji, jenom varuji“, průchod svému zklamání z nezařazení mezi kandidáty v nadcházejících voleb, tak aktuálně se omezuje pouze na „decentní naznačování“ a taktické vyčkávání. Prozatím.
Informací je přirozeně pomálu a otázka dalšího vývoje je otevřená, tj. jaký či zda vůbec nějaký nastane. Na druhou stranu celá tato situace je propojena s aktuálními volbami, jak svou příčinou, tak i dost možná svým budoucím výsledkem, a tedy se může hodit ji zasadit do širšího kontextu. O co tedy jde?
Kalouskovská historie
Kalousek je bezesporu významná (a donedávna i viditelná) osobnost české politiky. Je vtipný, umí mluvit, má politické zkušenosti a na ministerstvu financí nebyl zcela nekompetentní. Jeho tah se založením TOP 09 se Schwarzenbergem v čele byl marketingově geniální. A když po napadení Ukrajiny zašel na demonstraci proruských fanoušků na Malostranském náměstí, vystoupil tam na podium a podělil se s nimi o svůj názor, tak to nepostrádalo komediální potenciál (viz zde). Pamětníci mohou vzpomenout též jeho komunikaci s odborářskými demonstranty vedenými Bohumírem Dufkem, tehdy odborovým předákem a v současnosti roztleskávačem Rajchlova PRO, jeho telefonát pod vlivem alkoholu či jeho zfackování mladíka na ulici, který mu prorokoval, že půjde „sedět“.
Tedy není náhodou, že v roce 2013, když se „velký stratég“ Zeman pokoušel převzít vládu skrze svou budoucí „hradní“ stranu SPOZ (jejíž faktický lídr Vratislav Mynář se hodlal stát poslancem, aby se vyhnul lapáliím s bezpečnostní prověrkou), tak heslem této (alespoň v předvolebních očekáváních) budoucí vládní strany bylo: „Zastavili jsme Kalouska!“ Je příznačné, že ze strany „Zemanovců“ šlo o faktickou nepravdu, neboť funkční období ministra Kalouska nezastavil Mynář a jeho parta, nýbrž demise vlády v důsledku nevybouřených hormonů tehdejšího premiéra Nečase. A zároveň jejich na Kalouskovi postavená kampaň nestačila k průniku do Sněmovny a vedla dokonce k dosti ubohému výsledku 1,51 procent. Nepomohlo ani nasazení Daniela Hůlky v roli maskota, jenž tam byl „vytažen z klobouku“ coby lídr pro Královéhradecký kraj (viz zde a zde).
Výše uvedené zajímavé momenty však nemohou zastřít skutečnost, že Kalousek je „politická mrtvola“ a měl by odolat nutkání se vracet. Navzdory pozitivním vlastnostem a navzdory tomu, že mu nebyla prokázána žádná korupce ani jiné trestné činy, je silně kontroverzní, a to ve smyslu, že má menší jádro lidí, kteří mu hodně fandí a o hodně větší skupinu lidí, kteří ho nesnášejí a které bude jeho přítomnost negativně mobilizovat volit proti němu. Což není zrovna recept na úspěch ve volbách. Možná to je nespravedlivé, možná to je přehnané, ale jak řekl klasik: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“
Kalousek v TOP09
Je tam v pozici otce zakladatele, ale není náhodou, že už není předseda. Od dvouciferných výsledků, vyšších, než měla tehdy ODS, dovedl TOP 09 k méně než 6 procentům v roce 2017, kdy jí akutně hrozilo vypadnutí ze sněmovny. Velký podíl na tom měl i rozpad spolupráce se STAN, i když nutno uznat, že na tom měli hlavní vinu přehnaně ambiciózní stanisté a nikoli samotný Kalousek. Po tomto debaklu ze své funkce odstoupil, což bylo fér a oprávněné. Mimochodem to kontrastuje právě se STAN, které se trhlo od TOP 09, aby mohlo budovat „samostatnou značku“ a nebylo brzděno v rozletu, což se následně realizovalo ještě nižším výsledkem (5,18 procent) a ještě více „odřenýma ušima“ při prolezení do Sněmovny. Přesto však tehdejší předseda Gazdík si spokojeně ve funkci setrval a teprve později na řádném sjezdu, všemi oslavován, předal funkci Vítu Rakušanovi.
Kalousek pochopil, v čem byla chyba a stal se velkým podporovatelem netříštění sil demokratických a nelevicových stran (mimochodem jeho protějškem v ODS byl v tomto směru další Babišův „oblíbenec“ Marek Benda - viz známé Babišovy výkřiky „zkorumpovaný Kalousek a symbol korupce“ a „Marek Benda to je legenda“. V samotné TOP 09 už tento vývoj probíhal, po dílčím pospíšilovském intermezzu, pod vedením Markéty Pekarové-Adamové, jelikož Kalouskovi se na sněmu 2019 nepodařilo do vedení strany prosadit svého favorita Tomáše Czernina. Navzdory tomu Kalousek, jehož přítomnost byla zejména pro lidovce obtížně skousnutelná, upozadil své osobní ambice, složil poslanecký mandát a oznámil, že nebude kandidovat v parlamentních volbách 2021. I díky němu tak vzniklo SPOLU, které vyhrálo volby, a proto nám momentálně nevládne Babiš a nebyli jsme nuceni pod jeho chaotickým vedením (viz jeho výkon za covidu) procházet obdobím renesance konvenční války v Evropě. To jsou jistě výrazné výsledky (byť příslušné znaménko k jejich hodnocení přirozeně závisí na preferencích každého čtenáře) na pouhého „řadového člena“. A to všechno by Kalousek popřel, kdyby se pokusil (už zase) rozjet další svou vlastní stranu.
Poznámka ke STAN
Je typické, že i STAN i pod vedením nového předsedy dospěl k závěru, že dosavadní „budování samostatné značky“ se tak trochu nepovedlo, a proto nastalo velkolepé hledání nového ženicha pro tuto „bohatou nevěstu“. Programově nejkompatibilnější a tedy z dlouhodobého hlediska nejstabilnější spojení s TOP 09 bylo shledáno málo výnosným (blíže k tomuto vývoji viz zde, případová studie stanistických obstrukcí viz zde). Namísto nepřízní osudu ošlehaného expartnera si tedy nevěsta vybrala perspektivního a preferencemi obdařeného pirátského fešáka. Toho ve volbách 2021 jednorázově oškubala a následně jejich románek skončil, takže krátkodobý zisk byl úspěšně preferován před dlouhodobým plánováním. (tady by šlo oprášit v nové verzi klasický vtip z devadesátek: „Had na čtyři? STAN.“). A protože další ženichové se nepřekvapivě nenabízí, tak stanisté kreativně uzavřeli koalici s jednočlenným politickým subjektem, tzv. „Prezidentuše“, jenž má hned dvě výhody: Přináší velký marketingový potenciál a, na rozdíl od TOP 09, nebude zasloužilým straníkům zabírat mnoho volitelných míst na kandidátní listině.
Kalousek a volby do Evropského parlamentu
Do eurovoleb se SPOLU rozhodlo jít společně (psal jsem o tom zde). Osobně jsem toho názoru, že v těchto volbách by dávalo větší smysl jít odděleně, přinejmenším pro ODS, která by v nich získala více křesel samostatně. Ale mohlo by se to stát počátkem rozpadu SPOLU, což by byl problém z vnitropolitického hlediska, jakož i definitivní ztráta šance proti Babišovi v následujících parlamentních volbách, které určí podobu příští vlády. V tomto kontextu chápu, že se Petr Fiala rozhodl obětovat krátkodobý zisk (respektive akceptovat krátkodobou ztrátu) v zájmu dlouhodobého cíle a prosadil v ODS společnou kandidátní listinu do eurovoleb. Přirozeně zůstává otevřené, do jaké míry tuto oběť a snahu o strategické uvažování ocení voliči.
Součástí této Fialovy snahy bylo i vyřazení v progresivních médiích tak oblíbeného (a mnohokrát s chutí vytahovaného) „konzervativce“ Zahradila z kandidátky, jenž má v ODS podobnou pozici jako Markéta Gregorová v Pirátské straně. Tento krok nebyl snadný, protože sice to je fanoušek Číny a tamní „stabilizace společnosti“, ale zároveň coby klausovský (skoro) poslední Mohykán byl stálicí ODS kandidátky a v Bruselu si hoví již čtvrté funkční období. Cenou za tuto oběť bylo přiznání prvních dvou míst na kandidátce ODS a dále pak na střídačku po jednom (první topkař na 3. místě, první lidovec na 4., třetí a čtvrtý za ODS na 5. a na 8. místě).
Toto pořadí je ze strany ODS dosti velkorysé. Pokud by se stranám sdruženým ve SPOLU podařilo zopakovat výsledek z roku 2019 a tedy opět získat celkově osm europoslanců, tak by ODS se čtyřmi byla na svém. Ovšem ve volbách 2019 tyto strany byly v opozici proti dlouho vládnoucímu Babišovi, teď jsou v nepopulární vládě. Tedy je prakticky jisté, že budou mít slabší výsledek a že tedy těch osm mandátů nezískají. A hned první ztracený mandát bude na úkor ODS.
Takže ODS do voleb jde prakticky s jistotou, že SPOLU bude mít horší výsledek než minule a že tu ztrátu ponese primárně ODS. Takovýto „kříž“ je přirozeně těžký k unesení, a ještě nepříjemnější by bylo, pokud by jeho váha nepředvídatelně kolísala, tj. s domluveným pořadím by dále míchalo kroužkování. Proto také součástí dohody byl závazek, že žádná ze stran nebude záměrně nasazovat kroužkovací „skokany“. A to by přesně byl Kalousek strčený někde dozadu na kandidátce, protože sice celostátně je neoblíbený, ale má dost angažované jádro podporovatelů, aby ho vykroužkovali dopředu.
Pokud by tedy Kalousek měl do Evropského parlamentu kandidovat, bylo by fér ho strčit na první místo topkových kandidátů (tj. celkově třetí místo), ale to by znamenalo shodit dolů „bruselsky zasloužilého“ Luďka Niedermayera na šesté místo a vystavit ho riziku, že nebude zvolen. Z pohledu ODS by asi potenciální výměna Kalouska za Niedermayera nebyla zásadní problém (přinejmenším z názorového hlediska), ale vedení TOP 09 má zjevně jiný názor. Ovšem pokud by Kalousek byl strčen dozadu, tak by mohl „skákat“ a tím potenciálně ohrozit celý složitě domluvený kompromis. Předsedkyně TOP 09 to chápe, a proto Kalousek na kandidátku zařazen nebyl.
Kalousek se zlobí
To se však „řadového člena“ Kalouska zjevně dotklo a svou nespokojenost předvedl v médiích. Nejprve se poněkud bizarně pohoršil, že „cílem kandidátky SPOLU je ochránit mandáty ODS“, pak se pochválil za svou „drtivou podporu členské základny“ v TOP 09, zdůraznil, že „do důchodu se nechystá“, a na závěr významně podotkl na téma své podpory pro SPOLU: „Zatím nevidím žádnou další alternativu, ale nemusí být nutně všem dnům konec.“ (viz zde)
A jak to bude dál?
To uvidíme po volbách.
