Článek
Ano, byla jsem nahoře na hoře Corcovado v národním parku Tijuca v Riu, která měří 710 metrů. Socha sama je vysoká 30 metrů, donedávna nejvyšší na světě. Dneska stojí druhý Kristus v brazilském městě Encantado a je o 5 metrů vyšší. Myslím si ale, že Kristus v Rio de Janeiro bude pro svět vždy na prvním místě. Vždyť byl zařazen mezi sedm novodobých divů světa.
Socha z dálky, jak žehná městu i celému světu, vypadá impozantně. Z blízka je prostě veliká. Veliká a betonová. Čekala jsem, že zažiju něco podobného, jako když vstoupím do chrámu. Ale nic. Prostě, jak píšu, veliká a betonová, s výrazem hodně schematickým, neosobním. Zdráhám se to napsat, ale pravda je, že jsem ji neměla ráda… A potom jsem si všimla, že povrch sochy je pokryt maličkými trojúhelníkovými dlaždičkami z mastiku. Jsou jich miliony. Dneska už vím, že mě ty drobounké kachličky se sochou smířily. Později jsem si totiž přečetla, že se dlaždičky, aby se mohly vůbec připevnit na sochu, musely nejprve ručně lepit na pásy plátna, které se pak lepily na sochu. A ženy, které tu práci dělaly, často připisovaly na zadní stranu trojúhelníčků vzkazy, svá přání, své hoře i jména milovaných. V soše jsou tak zazděny miliony vzdechů i spousta lásky. Myslím si, že v nich je duše sochy.
Ta samozřejmě přitahuje blesky, a proto ji elektrikáři opatřili bleskosvody. Přesto do ní párkrát za rok uhodí. Někdy se prý při silném elektrickém výboji v atmosféře objeví kolem hlavy světélkující výboj (Eliášův oheň), díky kterému to vypadá, že socha sama září. Škoda. Zase další zázrak, co se vysvětlil…
O soše Krista v Rio de Janeiro ví každý. Vsadila bych se, že o národním parku Tijuca v Rio de Janeiro, největším městské lesem na světě a plících města, neví skoro nikdo. Přitom v něm žijí stovky druhů rostlin a zvířat, včetně opic, nosálů, lenochodů, mravenečníků a pásovců, a taky ptáků : tukanů, papoušků, kolibříků i dravců.
Přiznám se, že mě začala historie lesa zajímat víc než historie sochy.
Kdysi dávno se na celém území prostírala atlantská džungle. Jenže přišlo 18. a 19. století a plantáže cukrové třtiny a za pár let i kávy dostaly přednost. Z počátku likvidace porostu postupovala zvolna, ale obchodu s cukrem i kávou se dařilo. Ne tak přírodě. Masivní odlesnění mělo katastrofální následky: V Riu už nebyla voda, protože vyprahlá půda nedokázala zadržovat srážky.
V roce 1861 brazilský císař Pedro II. prohlásil část území za chráněné a nařídil jeho zalesnění. V následujících letech bylo vysazeno přes 100 000 sazenic původních stromů. Dnes, díky císařovu vizionářskému činu, je džungle, věřte mi, že je to opravdová džungle, ekosystém na území téměř 4 tisíců hektarů, jako v 17. století. Je plná vodopádů, vysokých hor, mezi kterými Corcovado není ta nejvyšší. Ale nejznámější. Tvarem nejzajímavější je ale Bico do Papagaio , která při pohledu z dálky skutečně připomíná zahnutý zobák papouška.
Zdroje:
https://www.stoplusjednicka.cz/sochy-ktere-zmenily-tvar-sveta-2-socha-krista-spasitele
https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_park_Tijuca
