Článek
Není náboženství jako náboženství. Některým moc nerozumím, jiná jsou mi blízká. Všechna mě ale zajímají. Bohy jezera Titicaca jsem si téměř přivlastnila, bronzová soška Ganeši, nejmilejšího z bohů, mi sedí na stole, a Basteta, egyptská bohyně koček a jejich přátel je na harmoniu. Tam se dělí o místo s Budhou. Maličký oltáříček s pravoslavnými ikonami stojí před nimi. Krucifix mám taky. Dost dlouho už hledám malý protestantský kalich.
Není náboženství jako náboženství. Liší se v mnohém, ale jedno mají společné: Přesvědčení, že viditelný materiální svět není všechno.
Určitě se ve svém vyprávění dostanu k hinduismu a džinismu, dnes se ale zastavím u sikhismu, jednom z nejmladších náboženství, které vzniklo jako reakce na tehdejší konzervatismus hinduistické víry, na kastovní systém a konflikty mezi hinduismem a islámem. Ale nikdy se nestaví k hinduismu nepřátelsky.
Důvod, proč píšu dnes o sikhismu, je prostý. Navštívila jsem nádhernou sighská gurudváru Bangla Sáhab v Dillí. Neznalec si při pohledu na ni může myslet, že má před sebou mešitu. Také jsem si to myslela. Teď už vím, že sikhové svůj svatostánek chápou jinak, než vyznavači islámu. Není to mešita. Pro sikhy je to unikátní prostor pro modlitbu, komunitní setkávání a službu druhým. Je to otevřené místo přístupné komukoliv. Je to místo, jehož srdcem je Posvátná kniha s Posvátným písmem Guru Granth Sáhib, která je sikhům živoucím guruem (osvíceným učitele).
Asi bych měla vysvětlit, co je Posvátný text. Od samého vzniku náboženství (konec 15. století ) stál v čele guru, v překladu “ ten, kdo vyvádí lidi z temnoty do světla“. Celkem se jich vystřídalo deset. A ten poslední, Guru Gobind Singh, před svou smrtí v roce 1708 došel k přesvědení, že je na čase, aby lidská linie gurů skončila a prohlásil Posvátné písmo sepsané v Posvátní knize a obsahující neměnné učení za svého nástupce. Od té doby sikhové toto písmo nepovažují jen za text, ale za živou duchovní autoritu.
Tři pilíře, na kterých je sikhismu postaven, nebudu rozebírat. To bych se dostala hodně daleko od povídání o své cestě po Indii. Ale jednu věc musím zmínit. Základní myšlenkou tohoto náboženství je absolutní rovnost všech lidí, poctivá práce a služba ostatním. Jedním z nejdůležitějších projevů víry je sewa, aktivní pomoc v gurudvárách, zejména v kuchyni, kde vaří a servírují jídlo zdarma pro všechny návštěvníky bez rozdílu vyznání či postavení. Službu ostatním totiž považují za službu bohu.
Pohled na obrovský nádherný bílý chrám se zlatou ústřední kupolí a řadou postranních věžiček, který se zrcadlí v dokonale lesklé mramorové podlaze rozměrného nádvoří, působí impozantně. Ale ruku na srdce, Indie je posetá překrásnými chrámy. To, co mě dostalo, je vidět na vlastní oči, jak sikhové praktikují svoji povinnost pomáhat druhým.
Nejprve jsem prošla obrovským sálem, ve kterém v řadách za sebou seděly desítky zjevně chudých lidí s miskami jídla v ruce. Mezi nimi procházeli sikhové, kteří jim jídlo servírovali z velkých nádob. Vše probíhalo v tichosti a důstojnosti. Nikdo se nad nikým nevyvyšoval ani neohrnoval nos. Napadlo mě, že je to vlastně taková hostina pro ty, co mají hlad. Potom mé kroky vedly do obrovské kuchyně, kde na jedné straně ženy připravovaly a čapátí (nekynuté placky) a vedle v kotlech chlapi vařili čočku, rýži a zeleninové kari.
Jen tak na okraj. Čočka je základní surovinou severo-indické vegetariánské kuchyně.
Nejsem znalkyní Bible svaté, ale vím, že v Evangeliu podle Matouše se říká něco v tom smyslu, že pomáhat přátelům není nic výjimečného. Křesťan podle Matouše má napodobovat Boha, a to znamená, že má milovat nejen ty, co milují jeho a co věří v totéž, ale i všechny ostatní. V praxi sikhů to znamená, že si sebezaměstnanější manažer, lékařka, prokurista, zámečník, či maminka v domácnosti udělá čas na to, aby alespoň jeden den v roce šli pracovat pro ty, kteří nemají kam jít, kteří mají hlad. Nechci se pouštět do srovnání s křesťany. Nejsem si jistá, jak by dopadli.
Bylo těžké vybrat úvodní obrázek. Nakonec jsem si řekla, že spíš najdete na Internetu gurudvára Bangla Sáhab v Dillí, než lidi na hostině pomoci.
