Článek
My Češi máme občas pocit, že jsme nadřazení všem těm národům, ke kterým ale velmi rádi lítáme na dovolenou, protože to obvykle vyjde na pár korun. Když tak někteří vyrazí do Egypta, Tunisu, nebo třeba Turecka, objevují se stále dokola ty stejné věci, za které se ta minoritní část obvykle stydí.
Dýško? A za co?
„Dolar? Za co bych mu dával dolar?“ ozývá se od hotelového baru, kde vám všechny drinky přinesou až pod nos, a ještě se úslužně usmívají. Nehledě na obchůdky kolem hotelu, kde všichni předpokládají, že dostanou všechno zadarmo, protože co by za to tady chtěli, samozřejmě.
Za úklid se taky dolar nenechává, jsou od toho přeci placení, a v restauraci si naberu úplně všechno, protože je to přece zadarmo - to je jedno, že mi bude zle celý večer, zapiju to pár drinky, které mi zase přinesou až pod nos!
Jiné kultury nás děsí
„Černý huby, jsou tady všude. A koukej, co mají na sobě za hábit, v tom se bude koupat? To je nechutný!“ I to se vůči arabskému národu ozývá u bazénu, obvykle od těch, kterým plavky jen sotva kryjí bradavky. Protože já se tu přeci jinak oblékat nebudu!
A co pak znovu ta večeře, kam hotelové předpisy vyžadují dlouhé kalhoty a slušný oděv? Jsou to obvykle zase Češi, kteří dorazí jen v kraťasech, v horším případě oblečou plavky.
„Měli by být rádi, že sem vůbec jezdíme, aby měli na žrádlo,“ ozvalo se od recepce, kde hotelový zaměstnanec už po desáté opakoval, že ty pokoje takhle brzy ráno opravdu připravené nemá. Jenže my Češi máme někdy pocit, že jsme zkrátka víc než ti, kteří se snaží, aby to byla opravdu dovolená. Od jiných národů to neslyšíte. Proč jsme tak zabednění, že nám ani „dovolenkový multikulturalismus“ vůbec nic neříká? Kdyby tak někdo prosazoval svoji kulturu v našem státě, budeme se rozčilovat dost obdobně. Češi mají zkrátka někdy pocit, že mají na vše nárok - a všude. A běda, jak někdo neocení, že vám sem jezdíme!
