Článek
Zarazilo mě, kolik žen je ochotných sdílet tam své intimní fotografie. Jedná se o skupiny, které jsou pro ženy uvažující o plastice prsou. Pár měsíců jsem byla tichým pozorovatelem několika operací, fotek „před a po“, a to včetně detailních záběrů na jizvy, bradavky i tvar poprsí. Jako by to snad bylo něco, co se na internet dává úplně běžně. Na druhou stranu, proč by nemělo, prsa máme všichni. U mužů se konec konců bradavka nepovažuje za nic, co by měli skrývat, kdežto ženám, když vykoukne bradavka skrz tričko, už si někteří všimnou, že nemají podprsenku.
Proč se v uzavřených skupinách cítíme nedotknutelní?
Dokonce se mě nedávno pošťák při doručování balíku zeptal s významným pohledem, zda mi není zima. Měla jsem jen triko, přes sebe bundu a podprsenku nikde. Kromě toho, že ten moment byl vcelku nechutný, to znovu svědčí tomu, jak rozdílně je vnímané ženské a mužské tělo. Ve facebookové skupině, která mě však navedla k těmto myšlenkám, jsou ženy - troufám si říct - které by běžně takové fotografie na internet nevystavily. Nejde o žádné influencerky (obvykle), majitelky OnlyFans účtů… Jsou to obyčejné ženy. Bankéřky, prodavačky, podnikatelky, matky, kamarádky, sousedky.
Někdy zveřejní nahé fotky pod anonymním profilem. Kdyby ale měly ve skupině známé, jistě poznají jejich chodby, koupelny i ložnice. Někdy bez hlavy, někdy zkrátka tak, jak jsou. Otázkou není, proč se chtějí podělit o výsledek práce některého z plastických chirurgů, nebo proč se ptají žen, které prošly tím samým, zda by byla lepší modelace nebo implantáty. Otázkou je, proč jsou schopné věřit, že takové fotografie je nikdy nemohou poškodit a dostat se ven. A mělo by to být vůbec tak, že je nahota důvodem k odsouzení?
Bianca Censori a její vystoupení
V tomto kontrastu není bez zajímavosti nedávné vystoupení Biancy Censori, která přišla na červený koberec zcela nahá. Mnozí na sociálních sítích spekulují, zda vztah s Kanye Westem je zdravý, či zda tam nedochází k nějakému násilí, které nutí Biancu vystupovat na veřejnosti až takhle kontroverzně. Ale co je to vlastně nahota? A kdo určuje, kde bude začínat a končit? Nebo se snad probouzíme do doby, kdy už nebude nahota něco, co by se mělo skrývat?
Stále častěji se objevují hlasy, že na internet by si měli mnozí začít dávat pozor. Na to, co tam dáváme, zda sdílíme své děti. Nebo i sami sebe v ožehavých situacích. Nejlépe mi to vystihuje slovní spojení „falešný pocit bezpečí“. Pocit, že co smažeme, už nikde není. Ale není to pravda. I v uměle vytvořené skupině, kde se ženy bezpečně cítí, je nutno brát v potaz, že soubory stále vkládají na platformu, která nepatří jim. Ale kdo ví, zda právě Bianca není první vlaštovkou, že se vnímání nahoty začíná měnit. Ostatně, mnozí si pamatují doby, kdy bylo nemyslitelné, aby žena ukázala kolena. A dnes…
