Článek
„To víte, já jsem si vždycky myslel, že policajti mají pro strach uděláno a nikdo je nedostane. Jenže, mě se tehdy děly zlý věci, no. Umřela mi manželka, při dopravní nehodě. Měli jsme dvě malé dcery, no a představa, že teda s nima budu sám, to nebylo moc lehký,“ začíná své vyprávění Jindra, se kterým se život nemazlil.
„A když jsem zařizoval pohřeb, náhrobek a všechno kolem, tak jsem si na to musel půjčit, protože my jsme nikdy moc peněz neměli. Opravovali jsme starý barák po rodičích, který potřeboval každou korunu.“
Osudný telefonát
Jindrovi jeden den zazvonil telefon, kde se mu představila policie, prý nedávno žádal o půjčku. To byla pravda, potřeboval na náhrobek své ženy. a prý se mu někdo snaží dostat do účtu, zaznamenaly nějaké neznámé platby. Aby tomu zabránili, ihned potřebují jeho pomoc.
„Už si přesně nepamatuju, jak to bylo, ale navedli mě, abych si stáhnul do telefonu nějakou aplikaci, pak jsem jim měl říct kód a najednou ovládali můj telefon. Říkali mi, ať si zkusím vzít tu půjčku, protože tak oni uvidí, kdo se mi snaží dostat do účtu. Říkám si, jak apatický jsem byl, že mi to vlastně vůbec nepřišlo divné,“ zamýšlí se.
Byli neodbytní
„Ztroskotalo to na tom, že mě banka na tu půjčku nepustila bez dodání potvrzení příjmů. Když jsem to zopakoval několikrát, radili mi, ať to zkusím na jiném účtu, já ale žádný jiný neměl. Najednou zavěsili a mě došlo, co se děje a jak hloupý jsem teď byl,“ přiznává poníženě. „Někdo by řekl, že jako policajt budu vědět, ale ne, prostě jsem se nechal nachytat.“
Nelenil a ihned zavolal do banky, kde zablokovali kartu, zkontrolovali, zda je vše v pořádku. Volal kolegů, podal trestní oznámení pro pokus o podvod a policisté mu doporučili, aby telefon smazal. „To jsem hlupák, co? Vdovec a ještě úplně natvrdlej…“
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s policistou Jindřichem (36)
