Článek
Chtěla jsem jí dát možnost jednou se sama rozhodnout, jestli chce být online nebo ne. Digitální stopa je přece trvalá, to jsem si pořád opakovala. Jenže teď je dcera ve škole. V první třídě. A já mám pocit, že její soukromí mi někdo krade přímo před očima.
Nemám to pod kontrolou
Jedna z maminek, říkejme jí třeba Andrea, si zřejmě dělá ze školních besídek vlastní YouTube kanál. Každé vystoupení, každou společnou akci natáčí na mobil. Všechno pak sdílí, a to buď na sociálních sítích, nebo rovnou do různých skupin. Bez ptaní. Bez ohledu na to, že tam nejsou jen její děti.
Poprvé jsem si toho všimla na vánoční besídce. Byla jsem dojatá, dcera stála v první řadě a zpívala koledy. A pak jsem na Facebooku viděla celé video s jasným záběrem na její tvář, se jménem školy, s komentářem: „Takové krásné dětičky u nás v první třídě.“ Srdíčka, lajky, sdílení. A já? Vzteklá a bezmocná.
Další besídka
Zkusila jsem to říct v klidu. Po druhé besídce jsem Andreu poprosila, jestli by mohla z videa moji dceru vystřihnout, nebo ho alespoň smazat. Mávla rukou: „Ale prosím tě, vždyť je to roztomilý. A dneska je stejně každý na internetu.“ Ne, každý není. Moje dcera rozhodně ne.
Hádky přišly vzápětí. Ona to prý myslí dobře. Prý dokumentuje svému dítěti vzpomínky, aby vědělo, s kým chodilo do školy. Jenže dělá to na úkor ostatních. A co je nejhorší? Škola řekla, že s tím nemůže nic dělat. Prý není v jejich kompetenci řešit, co si rodiče natáčejí. Že by se musel zakázat mobil všem. A že v dnešní době přece každý fotí. Ale co když s tím někdo prostě nesouhlasí? Co když moje dítě nechce být na internetu? A hlavně, co když já jako rodič říkám ne? Tolik otázek a nikdo mi nedával odpověď.
Odmítám přijmout, že je to nová doba
Cítím se, jako bych mluvila do zdi. Lidé se ohání moderní dobou, ale základní respekt k soukromí jako by zmizel. A přitom nejde o celebrity. Jde o šestileté děti, které netuší, že jejich vystoupení sledují cizí lidé, někdy úplně mimo okruh školy. Komentují jejich výkon, talent i vzhled. Svírá se mi žaludek, když ty komentáře tam čtu.
Už mě to stálo několik probrečených večerů. A dost sil. Nechci být za hysterickou matku. Ale taky nechci jednou čelit otázce své dcery: „Mami, proč je moje video na TikToku, i když jsem nechtěla?“ Nevím, co bude dál, ale vím jedno, že mlčet už nebudu.
Zdroj: Iva R., Plzeň
