Článek
Na první pohled to může vypadat, že si žijeme nad poměry. A možná je to pravda. Každý měsíc mizí desítky tisíc za věci, které nejsou nezbytné. Například kosmetika, oblečení, bio potraviny, doplňky do bytu, dárky pro známé, zážitky. Nic z toho není špatné samo o sobě. Ale když to sečtete, zjistíte, že peníze vám mezi prsty protékají rychleji než voda.
Chce, aby se měli všichni dobře
Neříkám, že za to může jen moje žena. Vlastně jí to ani nevyčítám. Dělá to s dobrým úmyslem. Chce, aby se děti měly dobře, aby domácnost byla útulná, aby vypadala k světu. Jenže náš bankovní účet má jiný názor.
Když se o tom bavíme, vždycky mi slíbí, že se polepší, že to bude jiné. A pak přijde akce, sleva, narozeniny někoho z rodiny… a jedeme nanovo. Já to celé tiše pozoruju, přepošlu výplatu, zaplatím faktury a na konci měsíce jen kroutím hlavou.
Asi je to mnou
Proč nic neudělám? Možná z lásky. Možná ze strachu, že se pohádáme. Nebo prostě proto, že doufám, že se to časem samo srovná. Ale pravda je taková, že nás tohle tempo může zničit. Ani vysoký příjem není záruka klidu, pokud peníze nedržíte pevně v rukách. A i když ji miluju, musíme si spolu sednout a začít to řešit. Dokud máme z čeho.
Občas si říkám, jestli by takhle utrácela, kdyby sama chodila do práce. Už před lety jsme se ale domluvili, že zůstane doma, že se bude starat o domácnost. Možná je to kámen úrazu. Bojím se, že nám brzy hrozí problémy. Už teď mám otevřené kreditní karty a často na konci měsíce musím sáhnout po cizích penězích. Začínám být zoufalý, asi si musím dupnout. Zajímalo by mě, jak je to nastavené v jiných domácnostech. Opravdu by měla být všechna zodpovědnost na muži?
Zdroj: Albert T., Praha
