Článek
Musela jsem si všechno dobře promyslet. Tak jsem začala psát dopis. V něm jsem vysvětlovala, proč chci rozbít naši rodinu, co mě k tomu vede. Jak se cítím sama, jen jako pečovatelka, služka, uklízečka. Chybí mi doteky, krásné milování i romantické chvíle. Nic z toho v našem vztahu tou dobou neexistovalo - a já to neuměla napravit. Toužila jsem jen zažít něco, co jsem doma nenacházela. Byla jsem smířená s tím, že se rozcházejí i ti, kteří se opravdu milují. A pro děti je lepší, když vidí své rodiče šťastné, než abychom zůstávali jen kvůli nim.
Dopis jsem ztratila
Znění dopisu jsem dávala dohromady asi dva měsíce. Ukrývala jsem ho v nočním stolku, tam Jakub nikdy nechodil. Bylo to naše soukromí, takže tam byla má slova v bezpečí. Alespoň do chvíle, než je budu chtít sama říct - nebo přečíst. Dokonce jsem chvíli uvažovala o variantě, že bych Jakubovi ten dopis dala do práce, aby si ho přečetl ve chvíli, kdy nebudu poblíž. Pak mi sice došlo, že to asi není nejvhodnější varianta, ale občas se mi opravdu lépe píše než mluví.
Stále jsem to oddalovala, nechtěla jsem mu ublížit. Najednou mu přišlo, že přece není tak hrozný, že si v mnoha věcech i rozumíme. A pak přišel další den, kdy jsem byla rozhodnutá, že naše soužití už žádnou cenu nemá. Pralo se to ve mně, ale to je asi normální. Kdo chce brát dětem tátu? Rozvod vždy někomu ublíží.
Pomohla nám náhoda
Netušila jsem, že Jakub dopis najde dřív, než se já k němu odhodlám. Ale stalo se. Přečetl si ho, ani nevím, co v tom nočním stolku hledal. Obvykle tam nikdy nechodil. Najednou se začal snažit. Trávil s námi čas, nosil mi květiny a dárky. Objednal dovolenou, vzal si volno v práci.
K narozeninám jsem dostala letenky do Říma - pro mě a moji kamarádku, abychom si užily holčicí víkend. Bylo mi to divné pár týdnů, než se Jakub přiznal, že ten dopis četl a vrátil ho zase na své místo. Pochopil, že od něj chci odejít a také mu prý došlo, z jakého důvodu. Vysvětlil mi, že se tolik soustředil na práci, abychom se měli dobře, že nic z toho, co já jsem cítila, neviděl. Vyříkali jsme si to. A už je to několik měsíců opravdu dobré. Snad to vydrží. Alespoň budu vědět, že jsme to zkusili - a nevzdali bez boje…
Zdroj: Eva R., Praha
