Vzpomínáte na lachtana Gastona? Stal se symbolem ničivých povodní, návratu domů už se nedočkal

Chovatelé ZOO se ho tehdy snažili odchytit, ale povedlo se jim to až u Magdeburku v Německu. Jenže pro všechny už bylo pozdě. Týdenní cestu v rozbouřené řece Gaston nepřežil a zemřel vyčerpáním.

Voda ho unesla 13. srpna 2002. Snažil se držet s ostatními lachtany ve svém výběhu, ale voda je rozehnala ve chvíli, kdy se utrhla divácká tribuna. Když se snažili najít jeden druhého, už neměli šanci.

Ještě ten den se zdržoval ve výběhu slonic, ale jak byly přívaly vody silnější, tak najednou zmizel a začal unikat po Vltavě, následně se dostal do Labe.

Lidé ho tehdy spatřili na mnoha místech a snažili se ho odchytit, nikomu se to však nepovedlo. Snažili se ho zachránit majitelé zoologických zahrad, nikomu se to však nepovedlo. Veškeré pokusy selhaly.

„Ze začátku si ještě bral ryby. Později se k nám přidala i jeho ošetřovatelka z Prahy, na kterou také reagoval,“ popsal tehdy snahy o záchranu Gastona Lukáš Touš, ošetřovatel lachtanů z ústecké zoologické zahrady.

Stále to však nevzdával, chtěl zpátky. Jenže později začal být apatický, bál se lodi. Mnozí se domnívali, že jej mohla zasáhnout vrtule. Ošetřovatelé tehdy následovali Gastona až do Německa, jenže tehdy neexistoval Schengenský prostor, a nebylo možné takhle volně překračovat hranice. Ředitel ZOO tak musel narychlo řešit povolení k působení v sousední změny, to vše záchranu zdržovalo.

Musely překonat nepořádek v řece, spadlé stožáry elektrického vedení. V Bad Schandau se jim pak postavil do cesty dokonce nízký most. Gaston uplaval nepředstavitelných 300 kilometrů. Když jel konečně domů, do ZOO, kde to měl tak rád, uhynul. Bylo příliš pozdě. Uhynul na následky stresu a vyčerpání. Chladná voda mu neublížila, nedostatek jídla zvládnul. Ani pitva neodhalila žádné zranění.

Zdroj: Pražský deník, Lidovky.cz, Česká televize