Článek
Jenže poslední rok se děje něco, co už ani já nedokážu přejít. Kvůli tomu, jaké dárky nám tchyně dává k narozeninám, je u nás doma skoro pořád dusno.
O takový dárek jsem se neprosila
Začalo to loni v létě. K mým narozeninám jsem od ní dostala poukaz na permanentní make-up se slovy: „Aspoň budeš konečně upravená.“ Řekla to tónem, jako by to byla dobře míněná rada, ale mně to připadalo jako facka. Doma jsem se rozplakala a Marek se se mnou místo útěchy pohádal. „Máma to myslela dobře, přeháníš,“ pronesl a bylo vymalováno. Celý den jsme spolu nemluvili.
Jenže pak přišly Markovy narozeniny. A já pochopila, že tchyně to nedělá nevědomky. Darovala mu totiž sadu kvalitních vitamínů „pro muže po třicítce“, aby „neztratil energii a vypadal pořád k světu“. Před všemi hosty dodala, že poslední dobou nějak přibral a měl by na sebe víc dbát. Marek zrudl, já skřípala zuby a celá oslava se zkazila.
Kritika jako dárek
Od té doby je to horší a horší. K Vánocům jsem dostala kuchařku „pro ty, co se teprve učí“, a Marek elektrický kartáček „protože konečně budeš mít pořádný úsměv“. Každý dárek je zabalený do něčeho, co zní jako kritika. A vždycky to vyvolá hádku. Já tvrdím, že to dělá schválně. Marek ji omlouvá a říká, že si to beru moc osobně. I kdyby si myslel o mamince to samé, nepřiznal by mi to.
Jenže já mám pocit, že skrz dárky soutěží o jeho pozornost. Jako by mu neustále připomínala, že ona ví líp, co je pro nás dobré. A nejvíc mě děsí, že její nevinné balíčky dokázaly mezi nás vnést napětí, které tam nikdy nebylo. Nehádali jsme se a najednou je to skoro běžné. Nejsem si jistá, jak dlouho to ještě zvládnu ignorovat. A hlavně, jestli to naše manželství vůbec ustojí. Co bude, až přijdou děti. Dohled každou minutu? Nebo nevyžádané rady, které mě přivedou k šílenství?
Zdroj: Irena O., Praha
