Článek
Fitness centrum se pro ni stalo útočištěm a její trenér člověkem, který ji dokázal motivovat víc než kdokoli předtím. Jenže to, co začalo jako obyčejná spolupráce, ale postupně získalo úplně jiný nádech.
Zpočátku šlo jen o úsměvy a nevinné zprávy po tréninku. „Říkal mi, že ve mně vidí sílu, kterou si sama nepřipouštím. A já měla pocit, že mě někdo konečně vidí jinak než jen jako unavenou ženskou,“ přiznává. Společné hodiny ve fitku se protahovaly, přibývaly rozhovory o životě a hranice mezi profesionalitou a osobní blízkostí se začala rozplývat.
Když motivace přeroste v city
Petra si dlouho namlouvala, že jde jen o sympatie. Trenér byl ale pozorný, naslouchal jí a dával jí pocit výjimečnosti. „Najednou jsem se těšila víc na jeho zprávy než na samotný trénink,“ říká. V tu chvíli si uvědomila, že už nejde jen o sport.
Vztah, který zůstal dlouho skrytý mezi čtyřmi stěnami tělocvičny, ale začal ovlivňovat i její okolí. Přestala se soustředit na práci, s přáteli se vídala méně a ve fitku se cítila pod drobnohledem ostatních. Každý si totiž špital, co ti dva spolu vlastně mají. „Bylo zvláštní, jak rychle se z místa, kde jsem našla rovnováhu, stal prostor plný napětí,“ dodává.
Cena za emoce
Největší zlom přišel ve chvíli, kdy si uvědomila, že jejich vztah možná ani nemá žádnou společnou budoucnost. Trenér byl zvyklý na obdiv klientek a ona začala pochybovat, jestli je pro něj opravdu výjimečná. „Najednou jsem se přistihla, že žárlím a že místo radosti cítím hlavně nejistotu,“ přiznává. "Následovaly dlouhé týdny trápení a pochybování o sobě.
Řešení bylo nevyhnutelné. Změnila fitko, našla si trenérku a tenhle vztah nechala za sebou. „Možná jsem se nezamilovala jen do něj, ale do pocitu, že mě zase někdo vidí. Před pár měsíci mi zlomil srdce kolega a já toužila po pocitu, že mě někdo opravdu chce,“ říká otevřeně. „Asi už je mi jasné, proč byl tak oblíbený. Uměl ve vás zkrátka vzbudit pocit, že jste naprostá hvězda,“ směje se.
Zdroj: Petra U., Praha
