Tak trochu jiný návrh přijímaček

Jak už to tak na jaře bývá, mediální prostor zasáhla vlna očekávání, kritiky a obav z přijímaček na střední školy. Spolu s ní se samozřejmě objevuje množství nápadů na jejich rušení či vylepšování, tentokrát podpořené loňským zemětřesením vzbuzenou nadějí, že se někdy i něco doopravdy změní. Než bojovná přijímačková nálada úplně opadne ve prospěch prázdninové uvolněnosti, dovolím si s pár myšlenkami taky přispět.

Odrazíme se od asi nejznámějšího veřejně známého nápadu: konat přijímačky na samotných základní školách jako jakousi „výstupní zkoušky“ ještě před samotnými přihláškami na SŠ. Propagátoři této myšlenky si od ní slibují snižování nerovností mezi žáky, lepší informace o reálné poptávce po SŠ, lepší profilaci a výběr uchazečů z pohledu škol. Pojďme si bolavé paty přijímaček projít podrobněji a zamyslet se, co by tenhle nápad mohl přinést, a jestli bychom nenašli něco lepšího (ne, o zrušení přijímaček tenhle článek vážně není).

Začněme rovnou od podlahy. Administrativa je jedním z velkých úskalí celého přijímacího řízení na SŠ. V současnosti vede přijímací řízení každá SŠ nad každou přihláškou. To dávalo velký smysl, když si každá škola organizovala vlastní přijímací řízení a uchazeči se hlásili na jednu školu. Veškerá administrativa se prováděla nad touto jednou přihláškou mezi uchazečem a školou a nikdo další se o nic nemusel starat.

Ovšem nyní máme centrální JPZ a chceme, aby měl uchazeč možnost hlásit se na více škol a měl o svých přihláškách a školách co možná největší přehled. Máme-li až tři přihlášky na uchazeče, vedeme tak celkově až trojnásobek přijímacích řízení, než je uchazečů, a administrativa se přelévá mezi školami a Cermatem, takže uchazeči občas netuší, s kým se vlastně mají bavit.

Řešení se přímo nabízí: máme centrální JPZ, centrální přiřazování uchazečů školám, proč tedy nemít centrální přijímací řízení?

Důsledky:

Uchazeči o SŠ nyní konají JPZ na samotné SŠ. Jak jsme si řekli v úvodu, ozývají se hlasy, aby se JPZ konaly na samotných ZŠ ještě před podáváním přihlášek. Prý, aby uchazeč dělal stresující JPZ ve známém prostředí a mohl si vybírat školu, až zná výsledky. Začněme známým místem, termínem plynule navážeme.

Známé prostředí jistě na první pohled působí jako pozitivní faktor. Ovšem známé prostředí s sebou také nese celou historii, kterou jsme v něm prožili. A přiznejme si, ona ta historie vždycky tak úplně pozitivní být nemusí. I z pohledu pohodlí samotného žáka – uchazeče – je tak známé prostředí dvojsečnou zbraní, která konzervuje prostředí školy a přenáší je do přijímacího řízení. Každý žák má tak v podstatě různé podmínky, podle toho, na jaké prostředí a jakou vlastní historii v něm měl štěstí. Při konání JPZ na SŠ mají všichni prostředí stejně neznámé, a tím podmínky stejné.

Místo konání také hraje zásadní roli v tom, zda bude přijímací řízení spravedlivé. I nejlepší externí komisaři (ani se nebudeme zatěžovat rozborem, odkud se vezmou) budou na domácím hřišti té které ZŠ v nevýhodě. Nelze pochybovat, že ZŠ má zásadní motivaci ovlivňovat výsledky přijímacího řízení svých žáků. Pozitivně – jde jim o prestiž, i negativně – jsme zpět u historie toho kterého žáka. A nebudeme si dělat iluze, na domácím hřišti si vždy lze najít nějaký způsob, jak někam nějak něco propašovat, někde něco někomu poradit atd. atd. Zejména, když si žáci, na rozdíl od uchazečů na SŠ, nemusí být navzájem konkurenty, a tudíž mají motivaci si navzájem pomáhat. Uhlídat v takovém prostředí spravedlivost JPZ není úkol věru snadný, a každý, kdo přesun konání JPZ ze SŠ na ZŠ navrhuje, by se s ním měl velmi podrobně vypořádat.

Naproti tomu nám centrální administrativa umožňuje snadno vyřešit i logistické problémy plynoucí z více přihlášek na různé školy a kapacit SŠ pro konání JPZ. Každá SŠ v rámci registrace své nabídky zaregistruje u MŠMT i svou kapacitu pro konání JPZ a MŠMT automaticky rozlosuje uchazeče do škol, které mají uvedené ve svých prioritách. Vše velmi rychle, bez zbytečné zátěže, spravedlivě, pro všechny přehledně a snadno modifikovatelně, pokud se zjistí, že chceme třeba zohledňovat dojezdové podmínky uchazečů.

Vraťme se k návrhům termínů konání JPZ, respektive k návrhu, aby uchazeči měli možnost podávat přihlášky až poté, co budou znát výsledky JPZ. Zajímavá myšlenka, údajně by se tím zlepšil přehled uchazečů a sladila nabídka SŠ oborů s poptávkou. Skutečně?

Jak se doopravdy posune vaše rozhodování, když znáte výsledky svých JPZ? Výsledky ostatních uchazečů přece neznáte. Pořád tedy budete hádat podle loňských údajů o škole a taktizovat, jestli vám ty letošní výsledky ještě budou stačit.

A nabídka oborů? Budeme-li se všichni hlásit, až když budeme své výsledky znát, přihlásíme se, kam bychom chtěli, anebo tam, kam se máme šanci dostat? Prostě si vybereme ze stávající nabídky. Místo, abychom svou poptávku určovali a byla někde patrná, přizpůsobíme ji plně nabídce, čímž ji naopak konzervujeme.

Řešení už přitom padlo v první kapitole. Centrální administrativa snadno umožní, aby každý uchazeč označil prioritu libovolného množství škol. Ať už zná či nezná výsledky svých JPZ, může si bez obav označit na první místo nejžádanější školy vůbec. Nic netratí, konec taktizování a jeho poptávka bude jasně zaevidovaná a bude možné s ní dále pracovat například při plánování dalších kapacit SŠ. Automatický systém přiřazování žáků ke školám dle priorit, ano, ten, co už letos fungoval, pak uchazeče zařadí na školu s nejvyšší prioritou dle jeho výsledků v JPZ. Jelikož priorita poptávaných škol bude závazná, nebudou si uchazeči psát, co je zrovna napadne, ale školy, kam skutečně chtějí. Co kdyby se na ně dostali, že.

Oblíbenou výtkou vůči JPZ a oblíbeným bodem různých návrhů na úpravu přijímacího řízení na SŠ je profilace škol, obvykle samotné SŠ. Jistě se ptáte, jak se budou SŠ profilovat, jak budou konat svou školní část přijímaček, když bude přijímací řízení vedeno centrálně. Odpovím otázkou: A měly by se vůbec veřejné – placené z daní nás všech, aby plnily veřejnou službu vzdělávat nás všechny – SŠ profilovat na vstupu, tedy při přijímacím řízení? Proč?

Stávající systém SŠ nabízí základní systém profilace – obory. Máme zhruba 300 různých oborů. Taková profilace je transparentní, obory jsou veřejně známé stejně jako jejich požadavky. Profilaci na úrovni oborů je tedy možné do přijímacího řízení zařadit i centrálně.

Zůstává otázka, jak se může škola profilovat v rámci svého oboru. Jak se může profilovat jedno gymnázium vůči druhému. Respektive otázka, zda něco takového vlastně u veřejných škol chceme. Připomeňme, že se bavíme o profilaci na vstupu, tedy o omezování žáků v přístupu k dané škole a jejímu vzdělávání. Také připomeňme, že ten, koho vzděláváme, ten, kdo potřebuje individuální péči a profilaci není škola, je to žák. A teď se zeptejme, co se stane s přístupem ke gymnaziálnímu vzdělávání u přírodovědně zaměřených žáků v Jeseníku, pokud se tamní gymnázium, jediné široko daleko, rozhodne zaměřit silně humanitně a přizpůsobí tomu své přijímací řízení? Ano, jejich přístup ke gymnaziálnímu vzdělání se výrazně zhorší.

Profilace škol stejných oborů může být tématem velkých měst, kde může mít smysl mít vedle sebe jedno gymnázium humanitní a jedno gymnázium přírodovědné v sousedních ulicích. Ovšem v místech s omezenou volbou dochází profilací k omezení přístupu k samotnému vzdělání. Profilace škol na vstupu tak namísto svobody a diverzity zhoršuje přístup žáků ke vzdělávání zejména mimo městská centra, a tím zvyšuje nerovnosti. V zásadě tak není důvod, aby se školy na vstupu, tedy při přijímacím řízení, výrazně profilovaly, ba naopak to může být škodlivé.

Platí to i pro školy s velkým převisem poptávky, které sahají k zohledňování výsledku na ZŠ a podobně. Bavíme-li se o snižování nerovností – velkém tématu českého školství, pak zohledňování jakýchkoliv výsledků ze ZŠ naopak nerovnosti zvyšuje. Těží z něj totiž právě ti, kteří mají dlouhodobě dobré rodinné zázemí a dlouhodobě dobrou základní školu, která jim připravila podmínky pro vypracovávání portfolií a psaní motivačních dopisů. Naopak kvalitní, objektivní a různá znevýhodnění respektující jednorázová zkouška dává šanci na nový začátek i těm, kteří doposud tolik štěstí neměli.

Zbývající problém velkého převisu poptávky lze vyřešit rozšířením JPZ zvýšením počtu bodů v jednotlivých testech (například z 50 na 100) a případně rozšířením počtu předmětů.

Jenže tohle všechno, co bylo dosud řečeno, děláme při stávajících kapacitách SŠ, respektive stávající disproporci mezi nabídkou a poptávkou SŠ oborů, úplně zbytečně. Při nabídce poptávaných oborů, jaká panuje třeba v Praze, není příjímací řízení nic víc než trochu sofistikovanější losovačka.

Cílem přijímacího řízení je v ideálním případě vybrat uchazeče, kteří se ke studiu na příslušné škole hodí, od uchazečů, kteří je pravděpodobně nezvládnou. Jenomže my jsme v situaci, kdy počet uchazečů, kteří by nejžádanější obory zvládli vystudovat, vysoce převyšuje nabídku. Takoví uchazeči jsou do značné míry od sebe navzájem nerozlišitelní. Někdo možná spočítá o jeden příklad v matice víc, někdo míň, ale co je to za rozdíl? Ptáme se, zda JPZ správně predikuje úspěšné uchazeče, ale jak může, když úplně stejně dobrých uchazečů zůstává jednou tolik před branami? JPZ ani nemůže vybrat žádné nevhodné uchazeče, protože těch vhodných je tak moc a vybíráme jich tak málo, že prakticky nelze sáhnout vedle. Naopak i nejlepší přijímačky nechají desítky procent vhodných uchazečů nevybraných, protože pro ně prostě není místo. Mezi nimi v podstatě losujeme. Jednou ty rychlejší, když omezíme čas, jednou početně zdatnější, když přidáme na bodech z matematiky, jednou s větším štěstím na základní školu, když dáme body za prospěch.

Prvním a hlavním řešením aktuálních problémů s přijímacím řízením na SŠ proto musí být dorovnání kapacit poptávaných oborů.

Návrh organizace přijímacího řízení na veřejné SŠ v bodech:

Tak co myslíte, dává to aspoň trochu smysl?