Článek
OBČANSKÁ DEMOKRATICKÁ DISKRIMINACE?
(vymahatelnost zákona, rovné postavení před ním, jeho institucionalizace?)
Zajímal by mě, čtenáři, váš názor. Po počátečním bagatelizování a z neznalosti věci, jsem sestřin názor odmítal, ale čím víc nad problémem hloubám, tím víc se přikláním na její stranu.
Tak tedy, sedíme si takhle, zase po čase, se svou milovanou sestrou při jednom z našich nemnoha setkání a žvatláme, jak to tak bývá, o všem možném… a snad i nemožném .-), co nám slina na jazyku, na um přinese. :-)
A ona vece, povídá: Budou nám vracet 9.000,-… jako přeplatek na zálohách.
A já říkám – no, tak to je paráda!
A ona na to: Nejvíc mě na tom štve, že to nedostaneme najednou – oni to rozpočítávají do těch záloh.
Odpovídám, no jo, to ale tak dělají asi všichni.
A sestra přihazuje a dodává: Mě není jasný, kde ten přeplatek je…
Oni, když vymáhají dluh po odběrateli, tak ho vyžadují platit zvlášť a má lhůtu 1 měsíc.
Oni, když mají vracet peníze z ročního zúčtování, tento přeplatek převedou do zálohových plateb a při vyšším přeplatku navíc rozúčtují do vícero období, měsíců!!?
Odpovídám, s pocitem, že se to děje již řadu let a pravděpodobně u všech odběratelů, navíc, s vysokou pravděpodobností – i u všech dalších „centrálních“ dodavatelů – tedy, proč řešit něco, co řeší velké firmy, nač dohlíží počítačové programy a stejnou možnost za tu dobu měli všichni odběratelé v podobné situaci.
A navíc, asi abych dal najevo, že o tom něco vím, že nejsem úplně hloupý :-) že asi chtějí minimalizovat potíže s náhlým odlivem financí z účtu při hromadném a jednotném datu zúčtování. Dodatečně mě napadá, že toto lze řešit skupinováním odběratelů a posunem data zúčtování. A celkový objem zálohových plateb musí mít dodavatel stejně na jednom účtu, minimálně na průběžné financování chodu podniku po dobu účetního období. Nehledě na to, že výši záloh si s konečnou platností stanovuje sám dodavatel.
Tedy by žádný problém s jakýmkoliv odlivem neměl vzniknout a pokud ano, je to podnikatelské riziko při volbě strategie a kvalifikovaných profesionálních odborníků, placených z fakturace, tedy včetně zálohových plateb. – je to něco jako kauce složená při pronájmu, jako garance záruky při eventuální neschopnosti platit nájem, v tomto případě energie či jinou dodavatelskou komoditu.
Sestra se nedala a asi zneklidněna mými duševními kvalitami, tedy mou evidentní nechápavostí, tak s laskavostí zasloužilé matky se mnou jedná shovívavě a s empatickým prožitkem prostě jen opakuje otázku: Jo, ale mě pořád není jasné – jak mi oni chtějí vrátit ten přeplatek, když mi sníží ty zálohy?!
To už malinko zbystřím, ale při představě, že na našem setkání dohledávám faktury a počítám, dohledávám a prověřuji celý postup dodavatele při fakturaci a konečném zúčtování, se pokouším celou věc hodit do autu, odsunout na vedlejší kolej, abychom se mohli věnovat sami sobě a neřešili věci úřední a oficiální – ty méně příjemné a z povinnosti.
Naléhavost tématu slábne a šumí do ztracena a tak už jen v jeho doznívání slíbím sestře, že se na to, po našem setkání, v klidu podívám.
Pročítal jsem několik faktur – ročního zúčtování, od několika dodavatelů, a došel jsem k těmto zjištěním, které jsem při nejbližší příležitosti sdělil i své sestře.
Z celé faktury, jež většinou čítá několik listů, jsou asi nejdůležitější tyto položky (u různých dodavatelů asi s různým označením).
Ještě dodávám, že hned na 1. stránce je 2× zobrazen řádek: Přeplatek vyúčtování ve výši …. je použit k úhradě záloh na další období.
Celkový objem stržených záloh, počet MWh – cena i s „příslušenstvím“ (distribuce, ekologie, daň, apod.) - a jejich rozdíl, tzn. výsledek vyúčtování a vznik případného nedoplatku či přeplatku, ve vzácných případech asi nulové saldo, kdy se vybrané zálohy přesně kryjí s výslednou cenou za spotřebované komodity.
Vezměme si konkrétní příklad – vznik přeplatku 9.000,- a povinnost dodavatele tento přeplatek na zálohách skutečně vrátit. Mechanismus výpočtu dodavatele je následovný – cena za spotřebovanou energii se „porovná“ s cenou vybraných záloh a vzniklý rozdíl se účtuje jako přebytek či deficit. V období, ve kterém vznikne přeplatek, se tento odběrateli nevrací ani odděleně, ani jednorázově (jako v případě vzniku nedoplatku), ale zaúčtuje se do sekce záloh, které se o uvedený účetní rozdíl sníží – ale pouze a jen „na papíru“.
Tím je, dle dodavatele, učiněno zákonu zadost a můžeme přivítat nové účetní období.
Co se však s tímto přeplatkem děje opravdu, ve „skutečnosti“?
Já tvrdím, společně se svou sestrou, že k žádnému skutečnému zaúčtování nedojde a tedy nedojde ani ke splacení dluhu dodavatele, ani úhradě záloh na další období, tedy reálnému účetnímu vyrovnání!
Pokud se podíváte na své faktury a vyúčtování, jednoduchými kupeckými počty zkontrolujete, že celkový úhrn záloh je počítán pouze z částek, hrazených odběratelem. V celkové výši ceny za spotřebovanou energii rovněž není žádná mínus položka, opravující nezúčtovaný přeplatek.
Pokud se podíváte, v případě vykázaného přeplatku, na kalendář plánovaných záloh, tam opravdu zaznamenáte, v součtu, rozdíl ve výši plánovaných a o dluh snížených záloh.
Jedná se ale opravdu o navrácení přeplatku, tedy vyrovnání dluhu dodavatele spotřebiteli?
Já, my se sestrou, říkáme, že nikoliv! Navíc není ani použit k úhradě záloh – vždy jde pouze a jen o peníze, které aktuálně zákazník odesílá dodavateli. Potenciálně vzniklý dluh, snížením těchto záloh – je, jak jinak, opět požadován pouze po spotřebiteli.
Správné provedení zaúčtování by mělo tedy spočívat v tom, že klient, zákazník, hradí snížené zálohy o, nebo ve, výši celého přeplatku – ovšem dodavatel ve svém účetnictví vede účetně i nadále zálohy v původní, tedy celé výši. Jedině v tomto případě by mohlo, mělo dojít k vyrovnání účetního rozdílu uhrazením z oddílu záloh a tím i k vyrovnání závazku vůči věřiteli, odběrateli.
Pokud by dodavatel opravdu chtěl přeplatek vrátit, má k tomu hned několik způsobů – ten, který si zvolil on a trvale praktikuje, je snad jediný špatný.
Čili, pokud by opravdu chtěl vrátit přebytek na vybraných zálohách, nebrání mu nic v tom, aby použil shodný postup, aplikovaný při inkasu nedoplatku – odděleně a jednorázově. Pokud bychom se ale přidrželi jím prosazovaného a praktikovaného postupu započtení jeho dluhu do objemu záloh, musel by namísto snížení záloh, přistoupit k jejich navýšení ve stejné výši, v jaké je snižuje – navíc, účetně by vedl tyto zálohy v jejich původně plánované výši.
Opak je však pravdou – onen dluh dodavatele figuruje pouze účetně v jediné sekci a to v objemu záloh – např. v případě nedostatečného objemu, inkasa těchto záloh – je opět o dorovnání žádán odběratel, zákazník.
Nevím, zda jste z toho po prvním čtení moudří, proto použiji analogické srovnání pro opačný případ, vzniku nedoplatku.
Oni nemůžou, neměli by přenést dluh z období minulého do období budoucího a navíc – pouhým snížením objemu těchto záloh o dlužnou částku – je to stejné, jakoby sám zákazník požádal dodavatele o úpravu výše těchto záloh – ať už snížení anebo navýšení! Jedná se pouze o nejjednodušší účetní případ – má dáti, dal.
Jak sestra ve svém dedukování a dovozování správně uvažuje a přála by si obdobný přístup i v případě přeplatku: v případě nedoplatku požaduje dodavatel uhrazení dluhu promptně a odděleně. Vezměme si ale analogicky shodný postup výběru nedoplatku s praktikovaným vracením přeplatku odběrateli. Tak tedy, na účtu vznikl nedoplatek a dodavatel aplikuje stejný postup – zvyšuje zálohy, to je de facto totéž v současnosti – ale…
Jakým způsobem zaúčtuje tento dluh do objemu záloh a jak ho do nich započítá?!!
V případě dluhu by měl logicky volit inverzní postup, … ale kde je fyzicky onen účtovaný rozdíl v případě vzniku dluhu, závazku dodavatele odběrateli?!!
Jestliže dojde k pouhému snížení záloh a na konci účetního období se počítá pouze s hodnotou těchto záloh – kde je potom zaúčtován, zobrazen, projeven – onen přeplatek?!! Ten, dle našeho mínění, figuruje pouze a jen „stínově“ v jediném oddílu a to je seznam zálohových plateb, tedy vyvolává pouze zdání, že je oním snížením záloh – přeplatku navráceného odběrateli.
Jakým způsobem postupovat, aby ho, to… odběratel či zákazník opravdu pocítil a na účtu zaznamenal?!!
P.S.
Dodavatel zatím na písemný podnět nereaguje, předpokládám, že pro začátek bude nutno podat podnět ERÚ, případně snad nadto medializovat přes nějaké zájmové, nejen zákaznické – spotřebitelské, sdružení. Jen doufám, že si všechny oslovené instituty či organizace nebudou účtovat poplatek už jen za podání podnětu – v řádu stokorun, aniž by jen „vstali“ od stolu, klávesnice a monitoru.
A že to zas opět, jak to je v naší drahé, až předrahé vlasti téměř již traďyce (Havlův Sládek v Audienci), neskončí tím, že sami zákazníci, občané a VOLIči, začnou volat po „klidu na práci“ se zdůvodněním – nechme to tak být, proč pořád něco měnit… vždyť lidi si už na to zvykli!!! :-)
Kromě otázek, které vznikly již při čtení tohoto textu, viz výše, se naskýtá i jedna další otázka: proč a z jakého důvodu nejsou oba účetní případy – jak přeplatek, tak schodek – účtovány shodnou metodou, proč došlo v případě přeplatku ke zvolení odlišné metody, která v konečném důsledku vede v jeho neprospěch, neprospěch zákazníka a tedy nerovnému postavení na trhu?!!
A dodatečně – v případě, že by opravdu měla sestra opravdickou pravdu a nic, než pravdu :-) - dodatečně:
Kolika lidí, zákazníků, by se problematika týkala?
Jaká je celková výše – suma nevrácených financí?
Kolik z těchto případů bude promlčeno?
Takové otázky naplňují člověka posvátnou hrůzou! :-)
Kdo z vás to má, pánové… a dámy?!? (památná slova p. Paroubka)
Kdo má podobné, ale i rozdílné názory, prosím, pište - náš názor vás zajímá… echmm :-) opravuji: váš názor nás zajímá :-)
mail:
obcanskaprosperita@seznam.cz
viz též: https://admin.medium.seznam.cz/document/article/detail/93413
