Článek
Odborářské rekreace ROH pro mnoho zaměstnanců představovaly jedinou šanci, jak se dostat na týden nebo dva do hor či k vodě. Podnikové dovolené totiž nabízely výrazně nižší ceny, než kolik by stála běžná dovolená.
Poukaz ale nedostal automaticky každý. O tom, kdo pojede, rozhodovaly odbory, vedení podniku a často i to, jak vzorným zaměstnancem člověk byl. Oficiálně šlo o odměnu za dobrou práci. Ve skutečnosti se kolem rekreací vytvořil systém známostí, pořadníků a tichého doufání, že letos to konečně vyjde. Pokud ne, nezbývalo než naložit auto a zamířit do kempu.
Kolik tehdy vlastně stálo léto?
Na dovolenou za socialismu se vzpomíná jako na levnou. A v některých ohledech opravdu laciná byla. Je ale potřeba připomenout i druhou stranu mince, tehdejší průměrná hrubá mzda činila v roce 1985 zhruba 2 920 československých korun.
V polovině osmdesátých let byly každopádně ceny v kempech nebo jiných ubytovacích zařízeních velmi nízké. Točené pivo jste pořídili za dvě koruny, obyčejný rohlík za 40 haléřů a bochník chleba vyšel přibližně na 4,2 koruny.
Zmrzlina nebo malinovka ve stánku patřily k největším radostem zejména dětí. Přesné ceny se v průběhu let lišily podle období i provozovatele, ale šlo o položky v řádu jednotek korun.
Paradoxem bylo, že spousta rodin i přesto vozila s sebou vlastní jídlo. Nejen kvůli penězům, ale i proto, že v turistické sezoně bývaly restaurace přeplněné a nabídka nebyla zrovna pestrá.
Dovolená ROH za babku
Jedním z důvodů, proč byly dovolené od ROH tak populární, jsou nízké ceny. Ty se pochopitelně mohly lišit podle délky pobytu, sezóny nebo lokality, v porovnání s běžnými cenami se to ale stále vyplatilo.
Týdenní dovolená tak mohla stát přibližně mezi 300 až 600 korunami, zbytek nákladů zaměstnanci uhradilo právě ROH a zaměstnavatel. Vzhledem k výši průměrné mzdy mohla týdenní rekreace za 300 Kčs představovat přibližně desetinu měsíčního platu.
Není tedy vůbec divu, že se všichni snažili, aby se jim podařilo poukaz získat. Nikomu nevadilo, že šlo do velké míry o organizovanou dovolenou. Zaprvé možnosti byly tenkrát omezené, zadruhé byly podnikové zájezdy často vítanou příležitostí, kde potkat nové přátele nebo dokonce protějšek. Není žádným tajemstvím, že mnoho manželských párů se seznámilo právě za těchto okolností a nejspíš je to také důvod, proč na z dnešního pohledu bizarní zájezdy od ROH dodnes pamětníci vzpomínají s nostalgií.
Kam jsme jezdili za odpočinkem?
V rámci Československa existovalo hned několik vyhlášených dovolenkových destinací. Mezi nejoblíbenější patřilo třeba Máchovo jezero, Lipno a Slapy. Nejspíš nepřekvapí, že kvůli možnosti koupání. Milovníci turistiky zase mířili do Krkonoš nebo Českého ráje, kde často využívali právě nejrůznější podnikové chaty a ubytovny.
Cestování na Západ většině lidí komplikovaly devizové přísliby a administrativní omezení, proto většina rodin trávila dovolenou v Československu nebo v zemích východního bloku.
Zdroje:
