Článek
Menstruace je ožehavé téma. Vzhledem k tomu, že se týká poloviny lidstva, ale můžeme sotva říct, že by nebylo důležité. Ženy, kterých se to týká, si často postěžují na bolesti nebo nevolnost, nepříjemnosti spojené s hygienickými potřebami nebo na prostý fakt, že vložky a tampony zkrátka stojí peníze.
Ty z nich, které pamatují socialistické Československo, ale často říkávají, že oproti tomu, co zažívaly ony, je to dnes procházka růžovou zahradou. Jak je to tedy ve skutečnosti? Jak ženy v Československu „své dny“ prožívaly?
První vložky byly látkové
Už jen sehnat vhodné hygienické potřeby bylo často velice náročné. Mnohdy totiž patřily mezi podpultovky a kdo neměl kontakty, musel se spokojit s podstatně horším zbožím.
První vložky vznikly už na konci devatenáctého století, a to v Německu, kde je vynalezl gynekolog Franz von Credé. Zpočátku ale byly pro většinu žen příliš drahé, a tak se ve velkém začaly vyrábět teprve na počátku dvacátého století. Mezi světovými válkami existovaly převážně vložky, které se do spodního prádla připevňovaly na knoflík. Teprve po druhé světové válce je ale dámy začaly více používat.
Savé vlastnosti ale byly nevalné, a tak bylo potřeba vložky nosit ve speciálních igelitových kalhotkách. Igelit mezi nohama není nic příjemného, což si jistě dovedeme představit všichni. Není proto vůbec divu, že brzy v USA vznikly první jednorázové vložky. Do té doby totiž byly spíše látkové a bylo nutné je po použití vyprat.
Vložky se samovolně posouvaly
Co se týká Československa, bylo zde několik továren, kde se vložky vyráběly. Asi nejznámější byl závod RICO v Havlíčkově Brodě. Jako náplň sloužila skládaná vata, která byla zabalena do řídké síťky. Balíček deseti vložek stával 2,50 československých korun.
Později se na trhu objevily vložky Violetta, které se vyráběly z lisovaného skládaného papíru. Jedno balení jich obsahovalo dvanáct a prodávalo se za 3 československé koruny.
Tyto vložky neměly ani křidélka, ani lepítko. Do prádla se proto vkládaly jen tak, podobně jako velké vložky, které se dnes používají například v porodnici. Mělo to jednu podstatnou nevýhodu, stačilo se trochu rychleji pohnout a vložka se posunula na záda nebo na břicho.
Ne vždy se ale vůbec tyto základní hygienické potřeby vůbec daly sehnat, a tak nezbývalo, než improvizovat. Používaly se tak třeba proužky novin, vata nebo toaletní papír.
Tampony byly hudba budoucnosti
Co se týká tamponů, svět je zná už od starověku. V Egyptě nebo antickém Řecku nešlo o nic neobvyklého. Jejich moderní verze se ale začala vyrábět teprve v sedmdesátých letech a do Československa dorazila teprve v devadesátkách. Například na koupání nebo sport v době menstruace tak ženy mohly zapomenout.
Možná ještě horší, než nedostatek vložek, byl ale přístup společnosti. Většina žen se o tomto tématu mluvit styděla a nebylo neobvyklé, že matky nepoučily své dcery. Když se proto s menstruací setkaly poprvé, mnohé dívky byly k smrti vyděšené, protože se domnívaly, že jim je něco vážného.
Informace děvčata čerpala většinou od starší sestry, kamarádek a později také ve škole nebo z naučných knih. Úplně první knížka o dospívání se jmenovala Děvčátka, na slovíčko a mnohé rodiny ji možná ještě mají v knihovně. Napsala ji lékařka Jiřina Strmeňová jako vůbec první podobnou publikaci, sloužící k osvětě, v roce 1967.
I přes to ale byla menstruace dlouhé roky tabu. Mluvit o ní před muži a chlapci by většina dam vůbec nepřenesla přes srdce a pokud by se snad některé stala nehoda a ušpinily by si oblečení, rovnalo se to absolutnímu trapasu.
Přestože tak v řadě ohledů dnešní situace zdaleka není dokonalá, stále můžeme hovořit o velkém posunu. Na druhou stranu, vždy existuje prostor pro zlepšení, a tak má osvěta své místo i v dnešní době.
Zdroje:
