Článek
Versailles bylo v dobách své největší slávy dějištěm opulentních večírků, stoly se prohýbaly pod těmi nejlepšími pochutinami, alkohol tekl proudem. Mravy byly uvolněné, a tak se zde také smilnilo do sytosti. Alespoň tak nějak se obvykle život u dvora Krále Slunce popisuje.
V mnohém je to skutečně pravda, ale často se zcela opomíjí jeden podstatný fakt, a to hygiena. O té totiž mělo zdejší osazenstvo v čele s králem Ludvíkem XIV. velmi svéráznou představu.
Toaletní křeslo mělo čestné místo v jeho komnatách
Panovník se v obavě z nemocí, které by mohly proniknout do těla skrze póry v pokožce, téměř nekoupal. Zato však věnoval pozoruhodnou pozornost jiným aspektům péče o svou tělesnou schránu. Naprostá většina z nich souvisela s vyprazdňováním.
Již úplně malá batolata, která ještě nosí plenky, většinou při vykonávání potřeby zmizí ve svém pokojíčku nebo třeba pod stolem. V tak choulostivé chvíli zkrátka chtějí mít soukromí. Král Slunce ale zřejmě disponoval naprostou absencí studu, a tak se z jeho každodenního posezení na toaletě stal velkolepý obřad se spoustou pravidel.
Speciální toaletní křeslo, které v praxi vypadalo jako trůn s dírou, bylo podle dobových pramenů umístěno přímo v soukromých komnatách krále. Běžný smrtelník by ráno vstal z postele a v tichosti by na zmíněnou sesli usedl, Král Slunce to ale měl úplně jinak.
Na záchodě rozprávěl se svými dvořany
Každodenního rituálu vstávání se totiž účastnila řada dvořanů a pro šlechtice byla čest, pokud mohl být přítomen tomu, jak se panovník probouzí, strojí a dokonce i tomu, kterak vykonává potřebu. Každý den se tak do jeho komnaty nahrnula přibližně stovka lidí, kteří na něj v takto choulostivých chvílích civěli.
S vykonáváním potřeby to bylo v případě Ludvíka XIV.. velmi komplikované. Na úvod je nutné říct, že král byl opravdu velký jedlík. Hostinu si dopřával nejméně pětkrát denně a rozhodně na sobě nijak nešetřil. Zároveň ale nijak nepečoval o svůj chrup, což způsobovalo nejen nepříjemný odér, ale také zubní kaz.
Možná si říkáte, jak to souvisí s vyprazdňováním? Ve skutečnosti velmi úzce, špatná ústní hygiena totiž byla v případě tohoto panovníka pouze začátkem šíleného sledu událostí. Kvůli zubnímu kazu se totiž jeho osobní zubař nechal slyšet, že nejlepší ze všeho by bylo, kdyby mu zkrátka veškerý chrup vytrhal.
Zkažené zuby vedly ke špatnému zažívání
Protože Ludvík XIV. souhlasil, mohli lékaři přistoupit k zákroku, který probíhal v mizerných hygienických podmínkách a bez jakékoliv anestezie. Během výkonu navíc zubař králi nešťastnou náhodou jedním z nástrojů probodl měkké patro. To se mu již nikdy nezahojilo, a tak v něm zela díra, která byla zdrojem zánětu.
Smutným následkem bylo, že bez zubů a s poraněným patrem se králi velmi špatně jedlo, a tak musel konzumovat převážně kašovitou stravu. To mělo neblahý dopad na jeho zažívání, čímž se pomalu blížíme k zodpovězení oné „záchodové otázky“.
Ludvík XIV. kvůli svému jídelníčku trpěl nadýmáním. Vůbec se přitom nežinýroval pouštět větry před ostatními obyvateli svého dvora. Jako léčbu mu jeho lékař roky ordinoval klistýry. Kvůli nim údajně musel chodit na záchod až patnáctkrát denně.
Ludvíka XIV. sužovaly hemoroidy
O záchodu se často mluví jako o místě, kam i pan král chodívá sám. V případě francouzského panovníka Ludvíka XIV. to ale rozhodně neplatilo. Pojem „trůnní sál“ tak v jeho podání získal nový rozměr.
Král totiž na svém toaletním křesle dával audience a konverzoval se svými spolupracovníky. Pro šlechtice to byla velká čest, která značila, že jim Ludvík důvěřuje, když jim dovolí být přitomni během vyprazdňování.
Říkává se, že pokud člověk na záchodě sedí až příliš dlouho, mohou ho postihnout hemoroidy. Neví se, zda v případě Krále Slunce byl tento neduh způsoben skutečně přílišným „trůněním“, každopádně je ale doloženo, že se s tímto problémem léčil.
Charles-Francoise Felix provedl Králi Slunce operaci hemoroidů.
Pozadí Krále Slunce vstoupilo do dějin
Dokonce se podrobil vůbec první historicky doložené operaci hemoroidů na světě, která byla úspěšná. Muž, který ji provedl, se jmenoval Charles-Françoise Felix a než se zapsal do dějin jako skvělý chirurg, pracoval jako královský holič. Samotný zákrok probíhal bez anestezie a antibiotik, což znamená, že byl nejen velmi bolestivý, ale také nebezpečný.
Naštěstí v případě Krále Slunce proběhla operace dobře a byla úspěšná. Vliv na to určitě mělo i to, že si operatér před zákrokem vyžádal šest měsíců, během kterých se bude v této dovednosti cvičit. Král mu navíc poskytl pětasedmdesát mužů, na kterých mohl zákrok testovat. Jednalo se především o vězně nebo prosté venkovany.
Mnoho z nich přitom bohužel zákrok nepřežilo nebo se po něm potýkalo se zdravotními problémy. Ludvíka XIV. ale nic podobného nečekalo, a tak si dnes můžete nástroje, pomocí kterých byla operace provedena, prohlédnout v muzeu ve Versailles.
Zdroje:
