Článek
Devadesátková estetika měla svá specifika. Po desítkách let socialistické vyprahlosti k nám začalo proudit nejen západní zboží, ale také západní trendy. Všichni byli opilí svobodou a chtěli být světoví. Není proto divu, že v otázkách zařizování domácnosti se mnoho z nás zcela utrhlo ze řetězu.
I když by některé z tehdejších trendů nejspíš měly skončit v hlubinách módního pekla, skutečnost je taková, že některé relikty najdeme v českých domácnostech dodnes. Ostatně se sami můžete rozhlédnout po svém obýváku a sáhnout si do svědomí. Nepřipomíná vám následující výčet podivností něco?
Podnikatelské baroko poznamenalo venkov navždy
Zcela dominantní barvou byla hnědá. Nábytek byl z masivu, často mořený nebo natřený tmavou hnědou barvou. Nechybělo ani výrazné lakování. Řada těchto kousků se prodávala jako takzvaný „holandský nábytek“. Týkalo se to ale také koberců, dlaždiček nebo porcelánu. Jako by snad tmavé interiéry byly více luxusní. Zvlášť v panelákových bytech ale tento těžký nábytek způsobil, že spíše než jako na zámku jsme si doma připadali jako v kobce.
Na aristokraty jsme si v devadesátých letech celkově hráli rádi. Není proto divu, že domy, postavené ve stylu podnikatelského baroka, u nás rostly jako houby po dešti. Inspirace přišla pravděpodobně z USA, kde mají koloniální vily dlouhou tradici. V českém podání ovšem domy s řadou kýčovitých dekorativních prvků bývaly doplněny plastovými okny a plotem z pletiva. Působilo to jako pěst na oko tenkrát a hyzdí to náš venkov dodnes.
Umělé květiny dokonce i na záchodě
Z neznámého důvodu se do módy dostaly také umělé květiny a ovoce. Lidé si vázy s plastikovými květy dávali dokonce na záchod a právě tam je tento jev možné vidět dodnes- Možná si vybavíte stolečky u veřejných záchodků na čerpací stanici, kde nechybí mince na dobrovolný příspěvek a právě umělá květina.
Falešné hroznové víno se skvělo v košíčcích na stole nejen ve vinárnách, ale také řadě domácností. A opravdoví fajnšmekři si dřevěné obložení v kuchyni ozdobili umělým břečťanem.
V kuchyni ještě chvíli zůstaneme, protože rozhodně nelze vynechat obkladové dlaždičky s obrázky. Bývaly na nich třeba lístky, rustikální mísy s ovocem a dokonce i kachničky. Ty se ostatně objevovaly také na porcelánových talířích a kdekdo má podobné soupravy dodnes alespoň na chatě.
Umělé květiny v devadesátkách byly dokonce i na záchodě.
Strop jako na zámku
Dalším charakteristickým prvkem byly také deskové stropy. Obvykle byly bílé a byl na nich vylisovaný nějaký vzor. Polystyrenové podhledy sice mohly dodat vašemu stropu vzhled štuku z devatenáctého století, v panelovém domě s nízkými stropy to ale vypadalo prazvláštně. Není to ale zdaleka jediný podivný dekorativní prvek. Objevovaly se také obloukové průchody do kuchyně bez dveří, ale zato s korálkovým závěsem. Někdo zvolil decentnější dřevěný, jiní popustili uzdu fantazii a vsadili na průhledný plast v zářivých barvách.
Obzvlášť lidé, kteří chtěli dát najevo, že si to mohou dovolit, si také ve velkém pořizovali kožené nebo koženkové sedačky. Sedět na nich v létě nebylo nic příjemného, v kontaktu s nimi se totiž sedící člověk obyčejně zpotil a jeho pozadí poté klouzalo po pohovce. Jakmile se koženka trochu ošoupala, začala se navíc loupat. Mohlo se tak stát, že poté, co vstanete, budete celí obsypaní jejími drobnými kousky.
Na řadě stěn visely plakáty. Mladší ročníky většinou volily své oblíbené celebrity z časopisů, jako bylo Bravo pro dospívající nebo více hudebně zaměřeného magazínu Popcorn. V pánských domácnostech byly zase časté plakáty či nástěnné kalendáře z lechtivých časopisů, zobrazující spoře oděné dámy - ideálně v kombinaci s auty nebo motorkami. A ruku na srdce, v garáži nebo dílně je často najdeme dodnes.
Zdroje:
