Článek
Důvodů, proč mohl film dostat červenou a skončit v trezoru, byla celá řada. Ať už šlo o to, že podkladem pro scénář byla kniha zakázaného autora, na plátně se objevili nepohodlní herci nebo cokoliv jiného, výsledek byl stejný. Film do kin nesměl a režisér měl oplétačky s úřady.
Problematická byla také satira a nejrůznější vtípky, které zesměšňovaly minulý režim. V tomto případě ale docházelo ke komickým situacím, kdy cenzoři neměli dostatek důvtipu na to, aby narážky pochopili, a tak se k divákům přece jen nakonec dostaly.
Snad nejvíce trezorových filmů bylo natočeno paradoxně v šedesátých letech, která se obecně berou jako uvolněnější. Po nich ale přišla normalizace, a tak bylo oko cenzury obzvlášť přísné. Které snímky neměli Čechoslováci nikdy vidět?
Bílá paní (1965)
Režisér Zdeněk Podskalský natočil satirickou komedii, která si z minulého režimu nepokrytě střílí. Přesto se dlouhých pět let směla vysílat, v roce 1970 ale měla náhle utrum. Znovu se na ni diváci mohli podívat až po revoluci.
O čem film vlastně je? Ve vsi Komonice vystoupí z obrazu bílá paní a jedné z místních žen pomůže zařídit vodovod. Celá věc se ale rozkřikne, z jejího vodovodního kohoutku se stane poutní místo a o vše se začnou zajímat úřady.
Bílá paní skončila v trezoru na řadu let.
O slavnosti a hostech (1966)
Snímek Jana Němce je spíše depresivně laděný a vypráví o skupině nemorálních lidí, kteří dostanou pozvání na slavnostní hostinu. Jejich významný hostitel se rozhodne, že je překvapí a přichystá fingované přepadení. Následně se za to omluví.
Hosté jsou spíše archetypy, než konkrétní osoby. Někteří znázorňují demokraty, jiní šplhouny nebo pochlebovače. V hostiteli se poznal někdejší prezident Antonín Zápotocký a právě to byl problém, považoval to totiž za urážku majestátu.
FIlm O slavnosti a hostech urazil někdejšího prezidenta Antonína Zápotockého.
Farářův konec (1968)
Režisér Evald Schorm dotočil snímek jen den před sovětskou okupací. Výsledek byl ničivý, film byl totiž rovnou zakázán a režisér dostal stopku. Natáčet pak delší dobu nemohl vůbec.
Překážkou bylo už jen téma filmu. Hlavní hrdina v podání Vlastimila Brodského se totiž vydává za kněze, aby si ho ve vesnici všichni vážili. Nakonec navíc jeho postava zemře při útěku před StB, což byla pro režim poslední kapka.
Farářův konec s Vlastimilem Brodským ležel komunistům v žaludku.
Ucho (1970)
I když byl snímek natočen podle knihy zakázaného umělce Jana Procházky, jeho jméno se pro jistotu v titulcích neobjevilo. Ani to však komunisty nepřesvědčilo, a tak celý počin zakázali.
Jedná se o psychologické drama ministerského náměstka Ludvíka a jeho manželky Anny. Ústřední dvojici si zahrál Radek Brzobohatý a oblíbená Jiřina Bohdalová, před umístěním do trezoru to ale film přesto nezachránilo.
Smůlu měla i Jiřina Bohdalová ve snímku Ucho.
Zdroje:
