Článek
Madame La Mauphin se ve skutečnosti jmenovala Julie d’Aubigny. Jejím otcem byl hrabě d’Armagnac, poměrně významný francouzský šlechtic, který měl blízko ke králi Ludvíku XIV. Na zámku ve Versailles mimo jiné dával hodiny šermu a těšil se velké vážnosti.
Jeho malá dcerka ho ale nepřestávala každý den překvapovat. Nejspíš očekával, že se bude věnovat nějakým ženským koníčkům, například vyšívání, ona ale místo toho podědila jeho šermířské schopnosti.
Začal ji vychovávat jako chlapce
Když hrabě pochopil, že Julii od šermu žádným způsobem neodradí, rozhodl se místo toho ke kontroverznímu kroku. Začal ji zkrátka ve své škole vyučovat společně s chlapci, což pochopitelně budilo údiv okolí.
Zpočátku se možná nad dívenkou s kordem v ruce někdo pousmál, nicméně smích všechny brzy přešel. Ukázalo se totiž, že Julie je skutečně výborná bojovnice, které nedělá potíže v souboji porazit i mnohem zkušenější a silnější muže.
Dvakrát se jí podařilo svého soupeře při souboji zabít. Nikdy za to ale nebyla potrestána, protože tehdejší zákony, týkající se boje, se vztahovaly pouze na muže. Nikdo zkrátka nepředpokládal, že by si umění šermu mohla osvojit i mladá dívka. Proto jí král pokaždé shovívavě udělil milost.
Sňatek ji nudil k smrti
Ve 14 letech jí ale bezstarostné roky skončily. Na přání rodičů se totiž provdala za jistého Sira de Maupina ze Saint Germain Laye a stala se tak Madame La Mauphin. Pokud si její otec myslel, že role manželky jeho dceru konečně zkrotí, šeredně se spletl.
Julie svého manžela shledávala nudným a nezajímavým. Kromě toho velmi často cestoval a svou mladou manželku nechával často samotnou. Té se ale nakonec rutina začala zajídat natolik, že se svým učitelem šermu, který byl momentálně stíhán za to, že v nelegálním souboji kohosi zabil, uprchla do Marseille.
Podnikavá dívka přemýšlela, co bude v cizím prostředí dělat, a tak se rozhodla připojit k operní společnosti. Ukázalo se, že kromě šermu vyniká také ve zpěvu, a tak se její vystoupení stávala stále oblíbenějšími.
La Mauphin byla nejen vynikající šermířka, ale také operní pěvkyně.
Zamilovala se do dcery váženého obchodníka
Nejspíš během jednoho z jejích představení si Julie všimla Cécilie, mladá dcera místního obchodníka. Obě dívky si na první pohled padly do oka a začaly spolu udržovat milenecký poměr. Když se o skandálním románku dozvěděli rodiče Cécilie, rozhodli se svou dceru vytrhnout ze spárů hříchu tím, že ji nechali umístit do kláštera Visitandines v Avignonu.
Ani před tím se ale Julie nezastavila a rozhodla se svou lásku následovat i tam. Jako novicka vstoupila do stejného kláštera, aby mohla být Cécilii nablízku. Ve svém vztahu pak tajně pokračovaly také za klášterními zdmi. Jak se dalo předpokládat, po nějaké době je ale zbožný život omrzel, a tak začala Julie vymýšlet, jak by mohly nejlépe uprchnout.
Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat. Když jednoho večera zemřela starší jeptiška, dívky její tělo potají přenesly na Céciliinu celu, kde ho položily do postele a založily požár, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda. Plán jim ale nevyšel, protože při následném vyšetřování se podařilo identifikovat tělo mrtvé ženy a zároveň si představená všimla, že obě její mladé svěřenkyně chybí.
Milenka ji omrzela, tak se vrátila domů
Dívky se tak ocitly na útěku, a protože byla La Mauphin ve své nepřítomnosti odsouzena k smrti, jakmile ji život na útěku se svou milenkou omrzel, opět se vrátila do Paříže. Tam se rozhodla pokračovat ve zpěvu a podařilo se jí tam dosáhnout snad ještě větší slávy než prve v Marseille. Říkalo se, že ve Francii není lepší operní zpěvačka, která by ji předčila.
Julie ale kromě své kariéry nadále pokračovala ve skandálech a mnoha pochybných skutcích. Chodila například na večírky pro aristokraty oblečená v pánských šatech a sváděla šlechtičny. Každého, kdo něco namítal, navíc vyzvala na souboj. Že její protivník má prohru jistou, bylo brzy každému jasné.
Kromě toho se také po nocích údajně bavila tím, že se vloupávala do hrobek bohatých Francouzů a kradla z nich šperky a další cennosti, se kterými je jejich blízcí dali pohřbít.
Později se zamilovala do další ženy, tentokrát urozené marquise de Florensac. S tou žila ve spokojeném vztahu několik let a legendy dokonce říkají, že se ty dvě potají vzaly. Nakolik je to pravda, bohužel nevíme. V každém případě by ale v 17. století nejspíš bylo těžké sehnat oddávajícího, který by posvětil svazek dvou žen.
Markýza však nečekaně zemřela mladá, což Julii zcela zdrtilo. Zanechala své kariéry a její další osudy nejsou zcela jasné. Podle jedné teorie dožila v klášteře, jiné zdroje ale zase uvádí, že se po mnoha letech odloučení vrátila k manželovi a dožila po jeho boku. Když vydechla naposledy, bylo jí jen sedmatřicet let.
Zdroje:
