Článek
Estetika devadesátých let má svá specifika. Člověk ji buď miluje, nebo děkuje nebesům, že už je to za námi a doufá, že se nikdo nepokusí příšerné trendy vzkřísit. Bohužel se ale čas od času znovu objeví, jak dokazuje například móda dnešních teenagerů.
Co si ale počít ve chvíli, kdy jste v devadesátkách vstupovali do manželství? Pravděpodobně vás tak vlna šíleného kýče zasáhla naplno a dnes se při vzpomínce na to, co jste onoho dne měli na sobě, spíše stydíte.
To vše ale mělo své opodstatnění. Po revoluci se Čechům otevřel svět nekonečných možností a všichni jsme zkrátka chtěli být světoví. Potíž ovšem byla v tom, že jsme stále ještě byli jednou nohou v hluboké totalitě, a tak bylo provedení mnohdy velmi osobité.
Jak tedy taková česká veselka v devadesátkách vypadala? Většinou se konala v lepším případě na radnici, v tom horším ve vesnickém kulturním domě nebo třeba hasičské klubovně. A protože módní ikonou byla princezna Diana a milovali jsme jihoamerické telenovely, výzdoba a garderóba tomu odpovídala.
Velkou inspirací nevěst byla princezna Diana.
Šaty ze sedmého kruhu pekla
Zatímco dnes si mnoho nevěst vybírá jednoduché a elegantní šaty, případně takové kousky slavnostního oděvu, u kterého je šance, že si je oblékne víckrát, než jednou, v minulosti to bylo úplně jinak. V devadesátých letech by takový přístup nejspíš v očích sousedů znamenal, že jste úplně na mizině.
Ty správné svatební šaty musely být sněhobílé, s obrovskou spodničkou a několika vrstvami tylu. V módě byly korzetové topy, krajky, nabírané balonové rukávy a dlouhé vlečky. Čím víc princeznovské, tím lepší. Pokud byste dnes nechali navrhovat svatební šaty tříletou holčičku, pravděpodobně by výsledný model šel v devadesátkách na dračku.
Spodničky s obručemi představovaly často také praktický problém. Během jízdy autem nevěsta přes obří konstrukci šatů často ani neviděla a při cestě na toaletu ji musely doprovodit další dvě kamarádky, které jí sukni během vykonávání potřeby přidržovaly.
Účes by ustál atomový výbuch
Samostatnou kapitolou byly také účesy. Nejen nevěsty, ale také družičky mívaly vlasy většinou natupírované a složitě načesané. Samozřejmostí byla doslova tuna laku a pomády na vlasy, díky čemuž by účes pravděpodobně odolal i menšímu hurikánu.
Ještě stále se nosila trvalá a dívka, která ji neměla, si často nechala od kadeřnice udělat nadýchané lokny nebo obrovský drdol, na který se ještě nanášely třpytky. Není těžké si představit, že něco podobného následně rozčesat bylo opravdu umění.
Ušetřeni nevkusu ale nezůstali ani pánové. Část z nich si oblékla svůj starý oblek, ve kterém chodili do tanečních nebo k maturitě. Ti, kteří se chtěli plácnout přes kapsu, si zase často pořizovali lesklé obleky z umělých materiálů. Opravdoví fajnšmekři pak vsadili na pruhovanou vestičku a sako v barvě šampaňského.
Čím více balónků, tím lepší
Samostatnou kapitolou pak bylo místo pro následnou veselici a hostinu. Zapomeňte na romantické stodoly, zámečky, mlýnice a statky. V devadesátkách zkrátka stačilo zamluvit si místní kulturní dům, jehož součástí byly klasické prvky, jako například blikající zářivky, umělé květiny a zaprášené závěsy.
Oblíbenou dekorací byly nafukovací balónky, ze kterých se často stavěly slavobrány, případně saténové mašle v zářivě růžové barvě. Na střídmost se nehrálo, takže čím více pestrých barev, tím lépe.
Jednou z věcí, na kterou se všichni nedočkavě těšili, byla svatební kolona. Auta se zdobila stuhami a často se na to nevěstino umisťovala panenka ve stejně cukrkandlových šatech, jaké měla ona. Zatímco kolona projížděla velmi pomalým tempem celou obcí, pochopitelně bylo nutné troubit.
Bramborový salát nám lezl i ušima
Co se týká pohoštění, většina lidí se spoléhala na klasiku. Snad nejčastějším jídlem byl proto řízek a bramborový salát. Další možností bylo také kuře nebo uzená šunka. Nechyběly obložené mísy, nazdobené chlebíčky jako ze socialistického bufetu a jako zlatý hřeb patrový dort se šlehačkovým krémem, jedlými perličkami a marcipánovými růžemi.
Naprosto nezbytná byla také zábava. Lidé si ji ale představovali svérázně. Vrcholem tak často byla dražba podvazku nebo dokonce únos nevěsty. Taneční veselí se obvykle postupně zvrhlo v diskotéku toho nejhrubšího zrna, a tak s postupující hodinou všichni společensky již poněkud unavení svatebčané nakonec trsali na hity Michala Davida.
Zdroje:
