Článek
V Americe byly žvýkačky fenomén. A právě to bylo důvodem, proč se v socialistickém Československu dlouhou dobu nelíbily. Než se k nám dostaly oficiálně, dlouhé roky se pašovaly a byl o ně opravdu velký zájem. Zřídka se daly sehnat za velké peníze v Tuzexu a teprve později se dostaly na masový trh.
Zmíněná síť prodejen západního zboží nabízela třeba velmi oblíbené žvýkačky s Kačerem Donaldem. Jedna stále 2,50 československých korun a milovaly je především děti. Každé balení totiž obsahovalo obrázek s kreslenou postavičkou, které školáci sbírali a vyměňovali si je mezi sebou.
První žvýkačky měly na obalu psa
Vítaná změna nastala koncem padesátých let, kdy hygienický ústav konečně seznal, že žvýkačky jsou zdravotně nezávadné a tudíž je možné je prodávat také v Československu.
Pochopitelně se tehdy soudruzi nechtěli spoléhat pouze na dovoz, a tak byla velmi brzy zahájena tuzemská výroba. Ta začala v roce 1968 ve Velimi u Kolína, kde se vyráběly růžové obdélníkové žvýkačky Pedro. Pořídit jste si je mohli za jednu československou korunu.
Žvýkačky se rozhodl využívat také zdravotnický průmysl, a tak se na pultech objevily menolové zdravotní žvýkačky Sevak. Na jejich obalu byl nejprve vyobrazen bernardýn, kterého později nahradil sněhulák. V čem spočíval jejich přínos? Obsahovaly imunologický preparát, konkrétně bakteriální lyzát, díky kterému mohly posloužit místo pastilek proti nachlazení, kašli nebo angíně. Lékaři se domnívali, že díky žvýkání se budou aktivní látky uvolňovat déle a tím pádem bude léčba efektivnější.
Výrobci bohatli díky sběratelským obrázkům
Obchodníci také rychle pochopili, že mládež žvýkačky miluje, stejně jako sbírání všeho možného. Proto se začaly objevovat takové, které obsahovaly obrázkové přílohy. Projevilo se to pochopitelně na ceně, ani to ale zákazníky od nákupu neodradilo.
Místo až příliš západního Donalda se tak v osmdesátých letech objevily ovocné žvýkačky Bajo s opičkou. Uvnitř čekal jeden z padesáti obrázků zvířat, objevily se ale také limitované edice s postavičkami z večerníčků.
Mnoho dětí, zvlášť chlapců, si zase oblíbilo levnější žvýkačky Ping nebo Rekord. V každém obalu byl totiž uvnitř napsaný jeden ze čtyřiaosmdesáti zajímavých rekordů. Ve žvýkačkách Pupu byly zase malé komiksy se čtyřmi okénky. To poslední bylo na první pohled prázdné a jeho obsah se objevil až po vyškrtání tužkou.
Páskové žvýkačky se dnes už neprodávají
Naprostá většina žvýkaček za socialismu byla hranatá. Někteří z nás si ale možná ještě pamatují barevné žvýkací kuličky, které se prodávaly v dlouhém plastovém balení. Ty se dovážely z Maďarska nebo Německa a původně šlo o sváteční zboží, které bylo k dostání především na pouti nebo trzích. Na rozdíl od řady jiných retro sladkostí se tyto žvýkačky dají koupit dodnes.
Někteří lidé měli také v oblibě páskové žvýkačky, které dnes už v obchodech prakticky nepotkáte. Paradoxně byly mezi prvními, které se začaly vyrábět nejen v Československu, ale v celé Evropě. Překvapivě to bylo již v roce 1910. Jmenovaly se Ricy a závod ve Velimi si recepturu přivezl z obchodních cest do Spojených států.
Postupně se ale začaly objevovat také další druhy, jako například ovocné žvýkačky Fruit ve žlutém nebo růžovém obalu. V zeleném balení se poté prodávala varianta Pepermint.
Zdroje:
