Článek
Zahrádkaření se za socialismu stalo velmi rozšířeným koníčkem. Znamenalo daleko víc, než jen vidinu čerstvé zeleniny a místa, kde se budeme moci nerušeně opalovat. Společnost byla sešněrovaná mnoha pravidly, a tak víkend strávený v záhonu byl zkrátka vítaný únik. Byl zde prostor pro seberealizaci, lidé zde nacházeli přátele a budovali si komunity tam, kde na ně oko režimu tolik nedohlédlo.
Jako všechno měla ale i tato bohulibá záliba svá negativa. To hlavní spočívalo především v estetické stránce věci. Není žádným tajemstvím, že sehnat některé věci bylo za minulého režimu velmi náročné, lidé si museli vystačit s málem a v řadě případů nezbylo nic jiného, než být kreativní a najít náhradní řešení.
Skleník z kusů autobusu
Snad nikdy jindy tolik neplatilo, že co si člověk neudělá sám, to zkrátka nemá. V socialistickém Československu neexistovaly dnešní hobbymarkety nebo prodejny se zahradní technikou, byl jen velmi omezený výběr vybavení. Věci, které jsou dnes na zahradě samozřejmostí, buď neexistovaly vůbec, nebo byly pro běžného člověka nedostupné.
Pokud si tak například někdo chtěl postavit skleník, často musel využít veškerý dostupný materiál. Vyrůstaly tak skleníky ze starých oken, ty ale patřily k těm příčetnějším. Budovaly se z velkých zavařovacích sklenic, prosklených dílů telefonních budek a dokonce i částí vyřazených autobusů Karosa. Spíše než jako zahrada tak místo vypadalo jako vrakoviště.
K výrobě plotu posloužilo kde co, dokonce i rozštípaný starý nábytek. Oplocení vznikalo třeba z roštů starých postelí, dřevěných palet, lyží a zkrátka všeho, co zrovna bylo po ruce a lidé to mohli postrádat.
Pneumatiky, kam se podíváš
Dalším specifickým nešvarem, který bohužel na českém venkově můžeme čas od času vidět dodnes, je využívání pneumatik. Někdo je natřel na zářivou barvu, postavil do pyramidy a to celé osázel muškáty. Poloviny sjetých gum se používaly k ohrazení záhonků s jahodami nebo dokonce i okrasnými květinami.
Kromě toho, že to vypadá jednoduše úplně příšerně, jsou tu také zdravotní rizika. Jakmile na pneumatiky svítí slunce, mohou se z nich do půdy uvolňovat všemožné karcinogenní látky. Pokud jsme pneumatiky umístili do blízkosti ovoce a zeleniny, kterou se chystáme jíst, vzniklo riziko, že budou plody škodlivinami zasažené.
Půdě samotné to také vůbec neprospívá. Kromě toho se guma v létě rozpaluje a může příliš zahřívat okolní trávu a jiné rostliny. Zkrátka a dobře, pneumatiky patří do sběrného dvora, rozhodně ne na zahradu.
Sádroví trpaslíci a otřesné žáby
Kdo si chtěl zahrádku ozdobit, často sáhl po všemožných dekoracích. Nejpopulárnější byli zahradní trpaslíci natření pestrými barvami, případně jiné nevkusné sošky. Časté byly například žáby u zahradních jezírek, která byla nevkusná sama o sobě. Mnoho lidí je totiž kvůli snadnější údržbě vybetonovalo a poté ještě natřelo jedovatě modrou barvou.
Každá doba má pochopitelně své trendy a je velmi pravděpodobné, že dnešním zahradám se za pár desítek let také budeme smát. Přece jen ale není nutné mít zahradu, která vypadá, jako by se na ní čas zastavil nejpozději začátkem sedmdesátých let.
V poslední době se stále více do popředí dostávají zahrady, které na první pohled mohou působit trochu jako divoký chaos. Jejich výhodou je často snadná údržba a to, že se v nich dobře daří nejen rostlinám, ale také drobnému zvířectvu, například hmyzu, kterého je stále méně a méně a který příroda ke svému fungování nutně potřebuje.
Zdroje:
