Článek
V dnešní době většina rodin používá jednorázové papírové plenky. Najdou se sice maminky, které se vrací k plenám látkovým, ty jsou ale mnohem modernější a praktičtější, než jejich dřívější verze. Za minulého režimu jsme ovšem takové vymoženosti k dispozici zdaleka neměli.
Látkové pleny za socialismu byly v podstatě čtverce, o které se bylo potřeba náležitě starat a bylo s nimi hodně práce. Každou plenku bylo třeba vyvařit, několikrát máchat, věšet, žehlit - a to všechno každý den a navíc hezky ručně. Zdaleka ne každá rodina totiž měla k dispozici automatickou pračku.
Materiál, ze kterého se pleny vyráběly, byl pro některé děti velmi nepříjemmný. Kromě toho látkové čtverce špatně sály, což mohlo mít nepříjemné následky v podobě opruzenin.
Kbelíky s plenami moc nevoněly
Potíž byla také v samotném technickém procesu údržby plen. Každou použitou plenku bylo totiž před vypráním někde uložit. Většinou tak v koupelně postával kbelík plný vody, do kterého se znečištěné pleny a také dětské šaty odhazovaly. I v případě, že maminka předtím každý kousek vymáchala a „zbavila nejhoršího“, to často nebyla právě voňavá záležitost.
Zapomínat nesmíme ani na sušení. O sušičce na prádlo jsme si mohli nechat leda zdát, a tak nezbylo, než prádlo věšet na sušák na balkoně, případně v bytě. Dříve ale lidé bydleli na podstatně menším prostoru, a tak sušák všude překážel. A pokud byla v domě velká vlhkost, trvalo dlouho, než se jedna jediná pračka usušila. V důsledku toho mnoho žen pleny sušilo venku - na prádelních šňůrách před paneláky. To znamenalo pokaždé těžký koš s mokrými plenami odnést po schodech ven a poté opět do bytu.
Není proto vůbec divu, že se maminky snažily vymyslet všemožné vychytávky, které by jim práci alespoň trochu usnadnily. První papírové pleny se ale v Československu objevily teprve v osmdesátých letech a byla to naprostá revoluce. Na Západě to přitom zdaleka taková novinka nebyla.
Papírové pleny vznikly ještě před válkou
První papírové pleny totiž vznikly již v roce 1942, a to ve Švédsku. Měly savé jádro z obdélníkových vrstev papírových kapesníků. Žádná sláva to nebyla, plenka totiž dokázala vstřebat pouze 100 mililitrů tekutiny. I přesto to ale bylo lepší, než nic.
V roce 1959 pracovník firmy Procter & Gamble přišel s inovací. Sám byl dědečkem malého chlapce, kterého často hlídal. Přebalování ho ale nebavilo natolik, že začal přemýšlet, jak ho zjednodušit. Proto vymyslel papírové plenky, jejichž savá vrstva byla vyrobena z celulózy. A právě tak vznikly první plenky Pampers.
I přes to, že se v osmdesátých letech nové plenky na našem trhu objevily, pro velkou část maminek byly příliš drahé. Kromě toho se nedaly sehnat úplně snadno. Proto si většina rodin i nadále musela vystačit s těmi látkovými.
K těm se po čase začaly vyrábět gumové kalhotky, které měly zabránit protečení. Fungovalo to ale spíše teoreticky. Jakmile se totiž dítě trochu vrtělo, látkové jádro plenky se posunulo a nehoda byla na světě. Gumová vrstva navíc byla neprodyšná, což dětským zadečkům nedělalo právě dobře.
Zdroje:
