Článek
Většinou se snažím psát hlavně o společenských tématech, o věcech, které myslím, že by se k nám všem měly dostat.
Čas od času se mi ale taky přihodí nějaká zajímavost a říkám si, že by stálo za to vložit občas do našich světů taky porci lehkosti. Proto, když dovolíte, budu jednou za čas psát odlehčené příběhy, které s aktuální politickou nebo jinou situací nebudou mít pranic společného.
Pojďme tedy na to.
Návštěva secondhandu jako každá jiná
Nedávno jsme se s kamarádkou vydali do sekáče. Byl to den vlahý, venku trochu svítilo sluníčko, skříně jsme měli lehce pročištěné, připravené na novou sezónu.
A tak jsme se vydali pracně vyklizené komody znovu naplnit.
Zde mě neberte úplně vážně, nechodím (nejen) do sekáčů nakupovat pravidelně, ale chodím tam takzvaně „na procházky“. Baví mě si prohlížet věci, které se tam sejdou, baví mě zkoušet si oblečení, které normálně nenosím, baví mě móda ostatních a to, jak k různému oblečení přistupují. Je to v podstatě taková syrová inspirace s lehce zatuchlou vůní ale „s příběhem“.
A s jednou za čas ohlašovanými slevami.
Sekáče jsou plné příběhů se zatuchlou vůní.
Tohle odpoledne bylo stejné. Vydali jsme se tentokrát podívat na zimní kabáty, jelikož nějaký opravdu kvalitní, aby člověk pohledal. Den postupoval dle předpokladu, něco jsme si vyzkoušeli, něco nám zůstalo v rukou a něco jsme vrátili. V jednu chvíli mi ale spočinul zrak na kabátu, který nebyl tak úplně obyčejný. Měl černo-černou barvu a vypadal, že je vyroben ze zvířecí srsti. Z nějakého zvláštního kožichu, pro mě každopádně neznámého zvířete. Dlouho se mi zdálo, že bych ho neměl pouštět z rukou, a tak se stal takřka mojí součástí na cestě mezi regály. Čím víc pozornosti mu ale člověk věnoval, tím víc se mi zdálo, že to není žádný ledajaký kousek.
Persián za šedesát tisíc
A měl jsem pravdu. Kolem mě prošla v jednu chvíli milá žena věku tak asi šedesáti let a s lehkostí v běhu pronesla, že se jedná o persián. Pokud nevíte, co tohle znamená, je to označení materiálu. A pokud nevíte, co za materiál je persián, možná vám ani nedoporučuji si to vyhledávat. Záleží každopádně na tom, nakolik masochistické sklony máte, jestli vás to taky zajímá tolik, jako to zajímalo mě, a hlavně - zda si článek čtete večer před spaním.
Cenu kabátu dotčeného persiánu jsme nakonec odhadli díky značce a materiálu karakulské ovce přibližně na šedesát tisíc korun. Ne, takový kabát v sekáči jen tak nenajdete. I tak jsem ho nechtěl. Moje rozhodnutí kabát přenechat mělo totiž několik zásadních důvodů. Zaprvé, jistě, neslušel by mi. K čemu by byl? Člověk by jej mohl přeprodat, nějak jsem si ale nebyl jist, že by jej někdo za takovou částku vůbec koupil, a vlastně se mi s tím takzvaně nechtělo štvát. Ten druhý, hlavní důvod, byl ale ten, že kabát, jak mi řekla procházející paní v sekáči a jak jsme si následně ověřili i na internetu, je skutečně tzv. persián. A to se mi velice nepozdávalo.
Co přesně to znamená?
Persiánský kabát je totiž kabát z jehněčí kůže, ideální a nejvíce ceněná bývala dříve karakulská kožešina a hlavně - nejcennější byl persián z nenarozených jehňat. Ano, čtete správně. A ano, tento kabát byl z této kůže. A ano, toto mi ta milá žena procházející kolem mě v sekáči ochotně sdělila.
Moje rozhodnutí tak bylo jasné: Kabát neunosím, a už vůbec neunosím kabát, který je vyroben z nějakých nenarozených jehňat, jakkoli to jiné kultuře může připadat normální a jakkoli já jsem možná „přecitlivělý“. (Podle mě nejsem)
Kabát má nového majitele
Asi už tak trochu tušíte, co přijde. Kamarádce se kabát velice líbil, ale samozřejmě říkala, že je to na mně. A že je taky možné, že pokud ho nakonec nebude nosit, že ho prodá, že mi to říká narovinu. Takže ať si rozmyslím, zda si ho nechám tzv. pláchnout. Jistě, mně se mohlo týkat to samé, ale když jsem již věděl, z čeho je kabát vyrobený, nějak se mi nezdálo reálné, že by ho člověk skutečně s chutí a klidem v srdci nosil. A tak nakonec kabát putoval ke kamarádce, která si jej koupila.
Zde fotka dotčeného kabátu - tzv. persiánu
Telecí řízek ano, kabát z ovce ne?
Nakonec mi dovolte jedno zamyšlení. Přijde mi vlastně na jednu stranu zajímavé, že řízek z krávy, či telete, mnohým přijde vlastně poměrně normální, pokud si ale představí, že kabát je vyrobený z jehňat, někdy dokonce z ještě nenarozených, už to není tak úplně příjemná představa (ne, že by výroba telecího řízku byla). I tak mě to ale nutí zamýšlet se nad tím, proč nám něco přijde relativně normální a něco nás tak trochu „šokuje“. Osobně si myslím tím, že je to kontextem. V naší zemi se telecí řízek vyskytuje poměrně pravidelně (přestože pro mě tohle není) a bereme to tedy jako něco, na co jsme relativně zvyklí. Jsme tomu vystavovaní. Žádná firma v Česku ale nevyrábí kožichy z nenarozených jehňat, pokud vím. Nevíme moc o tom, že by lidé nosili kožichy z jehňat a není to pro nás rozhodně norma. Pokud bychom se ale podívali do míst, kde se karakulské ovce vyskytují, tedy například do Turkmenistánu nebo Uzbekistánu, nikomu by tam nepřišlo zvláštní, když by potkal člověka, který má na sobě kabát z karakulských jehňat. Možná by se navíc potkali dva takoví a s radostí by se pozdravili. A ještě by si pochválili chov. Jestli by tedy na takový kabát měli peníze (buď si jej koupit, nebo vyrobit a nechat si ho a neprodat).
Každopádně takhle moc je ta společnost a kultura zajímavá. Já stejně zas příště do sekáče vyrazím. Tentokrát se ale raději oddělení kožešin pro klid svého spaní vyhnu.
Dejte mi schválně vědět, co si o takovém druhu kožichu myslíte vy.
Zdroje:
