Článek
Nadpis by se dal otočit. Někteří chodí do zaměstnání kvůli smyslu, někteří kvůli penězům. Oboje je v pořádku, tím spíš, že mnoho z nás má v paměti život, který vedli naše rodiče. Ráno do práce, večer nazpět. V mezičase školky, školy, hlídání. Rychle uvařit, o víkendu výlet. Tak se to dělalo a tak nám to fungovalo. Na první pohled v tom není nic špatně. Na ten druhý se ale na úkor práce často ztrácí propojení a tolik potřebný čas na spolubytí.
Nepracovat jen pro peníze
Rada, abychom pracovali pouze, pokud v tom vidíme smysl života, je samozřejmě poněkud buržoazní. Všichni potřebují vyžít. A ne vždy se podaří mít práci, která dělá radost. Která pomáhá, naplňuje, ulehčuje nebo mění svět. Tak trochu tu jde ale o to uvědomit si, jak moc chci a musím obětovat. Naštěstí se dnes díky mladým generacím dostáváme do období v historii, kdy je úplně jedno, jakou práci budeme vykonávat, protože nebude určovat naši hodnotu. Je tedy nakonec pouze na nás, pro co se rozhodneme, pokud nám to takhle funguje.
Dostáváme se do bodu, kdy práce přestává určovat naši hodnotu.
Volný čas je nad ziskem
Může se zdát, že to stojí proti sobě. Jaká je tedy odpověď? Pracovat jen smyluplně, nebo pracovat jakkoli, protože je to přeci jedno? Já ale myslím, že je to jasné - pracovat bychom se měli snažit tak, abychom v tom ten smysl najít uměli. Protože řekněme si narovinu - všechna zaměstnání jsou potřebná. A každý vidí smysl v něčem jiném. Co říkám já je to, že bychom neměli pracovat jen proto, abychom pracovali.
Jakkoli podivně to může znít.
Učit se tohle můžeme od mladých generací, které už dávno profesní život nestaví nad ten soukromý. A pravděpodobně i to bude jeden z důvodů, proč i častěji mění práci. Protože není třeba ulpívat na starých pořádcích, na starých zvycích a na tom, co od nás někdo očekává. Rovnováha mezi prací a volným časem nejsou jen prázdná slova, je to něco, o co bychom měli usilovat. Není přece lepší hodnota než v čase stráveném spolu s milými lidmi, koníčky… A znovu - všichni musíme pracovat a vydělávat peníze, jen je dobré si jednou za čas udělat inventuru toho, co dávám já, a co mi dává práce. Někdy to totiž může vyhodit poměrně skličující výsledky.
Stres vyřazuje lidi z provozu
Není tedy lepší zamyslet se, jak moc musím pracovat a co udělat jinak pro to, abych svoje priority mohl/a přeskládat? Nakolik je pro mne hodnotné mít extrémně výdělečnou práci, pokud potom nemohu stresem usnout? Na kolik potřebuji ocenění ostatních, když mi stačí naplnit moje potřeby? Každý si na tyhle otázky musí zodpovědět sám. A je jasné, že mnoho lidí prostě nemá ten luxus říci si - tahle práce mě ubíjí. Nemohu ji dál dělat. Co se jen snažím říct, je to, že pokud tu možnost máte, zamyslete se. Zamyslete se, kolik času a kolik vaší dobré nálady (byť třeba hrané, což je o to horší) dostávají kolegové a nadřízení v práci, a kolik potom zbyde na vaše nejbližší.
Pokud máte tu možnost, zamyslete si, nakolik vám vaše práce více dává, než bere.
Není divu, že vystresovaní zaměstnanci navíc ani nepodají výkon, který by si jejich okolí představovalo. Například mladší generace moc dobře vědí, proč si svůj čas chrání. Dle výzkumu agentury IPSOS 4 z 10 mladých českých zaměstnanců chybělo v práci z důvodu stresu. Z důvodu stresu, který zažívá mnoho zaměstnanců, ale jen mladí jsou (častěji) otevřenější k tomu o témátu mluvit a nepříjemnosti spojené s prací si přiznat. A jednat v závislosti na tom. Jedině tak se dá jít totiž dopředu. Dnes už díky technologiím opravdu nejsme v situaci, že bychom se museli trýznit nezměrnou časovou tísní kvůli práci, není trendy být workoholikem, a můžeme si skutečně alespoň trochu vybrat, jaký čas (a hlavně kolik) chceme strávit prací.
A také, jestli nám to celé za to všechno vlastně stojí. Jelikož život by neměl sestávat ze dvou (když to dobře vyjde) dovolených ročně a zbytku nekonečného podivného závodu, ve kterém se prací snažíme koupit si více času.
Dává nám to smysl?
Zdroje:
