Bez internetu. Nostalgická úvaha o jednodušších časech

Narodil jsem se ještě v Československu, avšak již po revoluci. Na internetu se najdou určitě mnohem starší lidé, kteří pamatují mnohem „klasičtější“ dětství než já, každopádně dostal jsem se do věku, když už dokážu reflektovat současnou dobu oproti té staré. Když dospělí, opojeni svobodou a kapitalismem, řešili kupónovou privatizaci, nákupy v Německu a Rakousku a první dovolené mimo Jugoslávii, já zažíval své nevinné dny dětství.

Devadesátky byly podle mě ještě hranice tohoto starého světa. Nebyly smartphony, vytáčené připojení byla brána do internetu, kterou měla místní knihovna a pár bohatých lidí z okolí, hry se předávaly na disketách, za 100 Kč vám přes inzerát někdo přepálil CDčko a největší vzrůšo bylo ztratit se ve videopůjčovně rodičům a tajně se dívat nahoru, nahoru do regálu tam, kde byly vystaveny porno kazety.

Chodili jsme zvonit na rodiče kamarádů, „Dobrý den, půjde si Kuba hrát?“ Jedli upatlané špekáčky z nešikovně vyrobeného táboráku, špinavý, popraskaný kopačák proměnil každého v Karla Poborského a rezavá, viklající se trubka na věšení prádla byla naše posilovna. Útěk před agresivním rotvajlerem, který hlídal obrovskou, oplocenou parcelu, byla naše zkouška. Buď se necháš roztrhat agresivním psem, nebo před ním utečeš a vylezeš na strom, „Jsi srab?“ Jak strašně hloupé a nebezpečné, pohledem dospělého člověka. A v šest večer domů dřív, než nás sežere Klekánice.

Mají v sobě jisté kouzlo, nostalgickou touhu po jednodušším způsobu života. Svět, který jsme tehdy obývali, byl světem, kde se rozvíjela fantazie, kde přátelství kvetla díky hrám venku a kde zábava nespoléhala na obrazovky, ale na sílu naší mysli.

V dobách před-internetových se děti věnovaly mnoha nádherným činnostem, které podněcovaly jejich fantazii a podporovaly přátelství. Ať už šlo o výměnu hokejových kartiček nebo sbírání pokémonů, užívali jsme si vzrušení z výměnného obchodu a radost z objevování nových pokladů. Pevnosti se staly našimi útočišti a my jsme se ponořili do nekonečných dobrodružství a dodržovali jsme jednoduché pravidlo, naše parta je lepší než ta druhá.

Když mě občas dostihne spěch dnešní doby, hledám útěchu ve vzpomínkách po jednodušší existenci. Ačkoli technologie nepochybně usnadnily mnoho aspektů našeho života, tempo, jakým se pohybujeme dnešním světem, nám často bere dech. Neobětovali jsme v naší neutuchající honbě za okamžitým uspokojením a neomezeným množstvím informací neúmyslně krásu života v přítomném okamžiku?

Internet bezesporu způsobil revoluci v přístupu k informacím. Stačí několik stisků kláves a můžeme odhalit tajemství vesmíru a dozvědět se o jakémkoli tématu, které vzbudí naši zvědavost. Snadnost a pohodlí jsou nepopiratelné. Do hlubin poznání se nyní můžeme ponořit z pohodlí domova. Knihovny, kdysi bašty moudrosti, převzaly v tomto digitálním věku jinou roli.

Za toto pohodlí však platíme určitou cenu. Internet nás svým půvabem činí méně společenskými bytostmi. Když se pohybujeme v obrovském online světě, jsme přilepeni k obrazovkám, ať už jde o počítač nebo mobilní telefon. Naše interakce se omezují na pixely na obrazovce a umění konverzace tváří v tvář se začíná vytrácet. Jednoduchý akt, kdy se s člověkem sedícím naproti nám bavíme, díváme se mu do očí a upřímně nasloucháme jeho slovům, se postupně vytrácí.

Rychlé, intenzivní šoty zábavy, informací a obsahu nás činí závislými. A tady přichází na řadu hormon dopamin. Dopamin je považován za neuropřenašeč, který spojuje určitou činnost se systémem odměn, což v budoucnu může znamenat, že se dané činnosti budeme věnovat s vidinou opětovné odměny. Právě tyto procesy jsou základem „dopaminových cyklů“, které propojují úsilí, odměnu a následnou touhu po opětovné odměně.

Když se podíváte na zábavný obrázek, přečtete si poutavou zprávu nebo se podíváte na video o vaší oblíbené činnosti, vyplaví se vám serotonin, hormon štěstí. Tělo si tuto interakci zapamatuje skrz vyplavení neurotransmiteru dopaminu a bude váš mozek stimulovat tak, aby prováděl další, podobné činnosti, které přinesou tělu stejný požitek.

Zajímavé však je, že stejný efekt funguje i u negativních činností. Rozčílit se u nějaké pobuřující zprávy má pro tělo stejný efekt, jako radost ze zábavného videa. Tento efekt je dobře popsaný například u hazardních hráčů. Výsledkem je, že hráči nejsou závislí na výhře, ale prohře. Protože tělo je závislé na emocích vyplavených při hraní. Byť jsou negativní, to vzrušení po možné výhře, ale i zklamání z prohry, je jako droga.

A tady se dostávám k účinku informační doby. Jsme přehlceni informacemi, těmi špatnými i dobrými. Nekonečný výběr kvalitních seriálů, čtyři sta milionů pornografických obrázků a videí na dosah ruky. Drastická videa z poprav, zprávy, které v nás probudí vztek, desítky, stovky denně. Kdykoliv chceme. Nekonečné scrollování sedmi vteřinovými videi, protože déle svou pozornost už neumíme udržet. A naše tělo se s tím neumí vypořádat. Jako důsledek tohoto efektu začínají být lidé emočně prázdní, v depresích, bez cíle, vyhořelí.

Jako reakce proti této novodobé civilizační chorobě narůstá trend dopaminových detoxů. V podstatě se jedná nejen o odpoutání se od internetu, ale jakýchkoliv jiných, rychlých přísunů potěšení. Telefon, poslech hudby, sex nebo sledování filmu je zakázáno. Lidé, kteří se účastnili tohoto detoxu, reportují první dva dny stavy deprese a nervozity, ale již třetí den kvitují pozitivní účinky detoxu, jako zlepšení nálady, zvýšení produktivity, snížení únavy a řešení dlouho odkládaných kostlivců ve skříni.

Snadný přístup k informacím, který nám internetová sféra poskytuje, má nepopiratelný půvab. Přesto si nemohu pomoci, ale stýská se mi po době, kdy naše představivost byla hlavním zdrojem zábavy, kdy svět bez obrazovek byl plátnem, na které jsme malovali svá dobrodružství.

Své dítě se snažím a nadále budu snažit vychovávat co nejvíce v duchu staré doby. Letní výlety střídají podzimní činnosti jako sbírání kaštanů nebo pouštění draka, teď s napadením čerstvého sněhu jsme stihli první jízdu na bobech a o víkendu jdeme na brusle. Nemá tablet, byť spoustu jeho vrstevníků jej už má. A smartphone dostane až mezi posledními, až mě donutí tlak okolí, aby zase nebyl za losera. Školka mu dává toliko nezbytné sociální interakce a až vyroste, chtěl bych, aby si našel pohybový kroužek, který ho bude bavit. To vše jako cílený boj proti sezení u mobilu a počítače.

Když přemýšlím o výhodách a nevýhodách života před nástupem internetu a po něm, jsem rozpolcený. Snažme se o rovnováhu, važme si výhod digitálního věku a zároveň si zachovejme krásu pomalejšího a propojenějšího života a s vědomím tohoto nebezpečí, pojďme našim dětem ukázat tu krásu života minulého, dávno zapomenutého a zároveň pečujte sami o své duševní zdraví. Zpomalte, zkuste dopaminový detox, žijeme jen jednou a stejně se nedá stihnout všechno.